Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 798/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky K. B., zastoupené JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 2, Španělská 6, proti sčítání lidu, spojenou s návrhem na vydání předběžného opatření a návrhem na zrušení , o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. března 2011, se stěžovatelka domáhala podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), vydání předběžného opatření dle ustanovení ve znění: "Českému statistickému úřadu se nařizuje, aby pozastavil veškeré přípravné práce, které slouží k provedení sčítání lidu v březnu roku 2011. Český statistický úřad je též povinen nařídit všem ostatním správním úřadům, které zabezpečují sčítání lidu, aby i ony zastavily veškeré přípravné práce". Dále stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud vydal nález, kterým rozhodne, že stěžovatelka "... není povinna splnit povinnost dle ustanovení , o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 a zrušil ke dni vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů pro rozpor s , a 3 a d (dále jen "")". Pro případ, že Ústavní soud nevyhoví návrhu na předběžné opatření, navrhla stěžovatelka vydání nálezu ve znění: "Českému statistickému úřadu se zakazuje jakýmkoliv způsobem nakládat se získanými daty ze sčítání lidu v roce 2011 a dále je povinen veškerá data, získaná ze sčítání lidu v roce 2011, bezodkladně a bezpečně zničit na své vlastní náklady".

Stěžovatelka v ústavní stížnosti a v doplnění ze dne 23. března 2011 namítala, že je zákonem ad hoc, který narušuje princip dělby moci a z tohoto důvodu je zákonem neústavním, nesmyslným a drahým krokem. Stěžovatelka má za to, že pokud vyplní sčítací formuláře pro účely sčítání lidu, bude v brzké době neodvratně zasaženo do několika jejích základních práv, konkrétně do práva na soukromí dle a y, na rodinný a soukromý život dle y, na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů dle y a do práva vlastnit majetek dle y. Stěžovatelka rovněž považuje za nadbytečný, stejně jako sčítání lidu jako takové. Dle názoru stěžovatelky sčítáním lidu může být zasaženo do základních práv i jiných občanů České republiky, což lze rozhodně považovat za vážnou újmu. Podle názoru stěžovatelky Evropská unie sčítání jako takové nenařizuje, pouze říká, z čeho mohou státy vycházet. Proto napadený zákon a jeho existence nemají dle tvrzení stěžovatelky ani oporu v evropské legislativě.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře zdůrazňuje (srov. usnesení ze dne 31. srpna 2010

sp. zn.

, odst. 49, in http://nalus.usoud.cz), že s jeho ústavní rolí se neslučuje, aby ve vztahu k jiným státním orgánům vystupoval v postavení jakési "superrevizní" nebo snad dokonce kontrolní instance. Jeho posláním též není, aby podával výklad "obyčejných" (podústavních) právních norem. Výlučná role, jež Ústavnímu soudu přísluší, je být "soudním orgánem ochrany ústavnosti" [y (dále jen "")]. Pokud pak porušení ústavně zaručeného základního práva a svobody spočívá v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, je Ústavní soud oprávněn zakázat příslušnému státnímu orgánu, aby v takovém porušování pokračoval, eventuálně, aby obnovil stav před porušením [ ].

Podle ustanovení jsou k podání návrhu na zrušení zákona oprávněny subjekty zde taxativně uvedené. Fyzická nebo právnická osoba je podle ustanovení ve spojení s ustanovením , oprávněna podat návrh na zrušení právního předpisu toliko spolu s ústavní stížností. Nutnou podmínkou takového návrhu je i to, že uplatněním napadeného předpisu nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti.

Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že sice směřuje proti tvrzenému tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci ve smyslu ustanovení , ke kterému by mělo podle názoru stěžovatelky dojít v brzké době, avšak ani po uplynutí rozhodného okamžiku pro zjišťování údajů od půlnoci z pátku 25. března na sobotu 26. března 2011 stěžovatelka nijak nekonkretizovala a nedoplnila, k jakým zásahům do jejích základních práv a svobod zaručených ústavním pořádkem skutečně došlo. Argumentace stěžovatelky je tak podána ve zcela obecné rovině a v obecném zájmu (actio popularis) a tedy již samotné důvody ústavní stížnosti, jimiž stěžovatelka svá tvrzení o porušení ústavně zaručených práv podložila, nevyvolávají pochybnosti o tom, že v podstatě napadá a usiluje o přezkoumání tohoto právního předpisu z hlediska ústavnosti.

Je přitom vyloučeno, aby fyzická nebo právnická osoba napadla přímo pouze právní předpis, tzv. normativní právní akt s hypotetickým tvrzením o porušení základních práv svých, resp. i jiných občanů, aplikací napadeného předpisu. To je dáno i tím, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu může představovat protiústavní zásah do základních práv a svobod fyzické nebo právnické osoby ve smyslu ustanovení jen individuální právní akt a nikoliv právní akt normativní. K tomu kupř. v usnesení ze dne 3. října 1996

sp. zn.

Ústavní soud uvedl: "Podáním označeným formálně jako "ústavní stížnost" nelze navrhovat zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení. Ústavní stížnost, se kterou , spojuje právo podat návrh na zrušení právního předpisu, je právním úkonem, který musí splňovat podmínky stanovené ." (in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6., vydání 1., Praha, C. H. Beck 1997 a in http://nalus.usoud.cz). Nelze proto než uzavřít, že tam, kde nepřiznává subjektu oprávnění činit návrhy v příslušném řízení, jedná se o subjekt neoprávněný.

Z uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost spolu s návrhy na vydání předběžného opatření a na zrušení podle ustanovení a odmítl jako návrhy podané někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 1. srpna 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu