Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3529/10

Ústavní soud rozhodl dne 2. srpna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele ArcelorMittal Ostrava a. s., se sídlem Vratimovská 689, 707 02 Ostrava-Kunčice, IČ 45193258, zastoupeného JUDr. Vladimírem Ambruzem, advokátem se sídlem v Praze 2, Kateřinská 40, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2010 č. j. -142, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku, jímž Nejvyšší správní soud zamítl stížnosti podané proti rozsudkům Městského soudu v Praze, který nevyhověl jeho žalobám napadajícím rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu. Uvedl, že podle jeho názoru jmenovaný soud zasáhl svým výrokem do práv, která jsou zakotvena v , a d, porušil tak zaručený princip právní jistoty, předvídatelnost práva, legitimního očekávání, oprávněné důvěry v právo a rovněž i zásadu rovnosti zbraní, když aproboval situaci, při níž správní orgán nerespektoval předchozí rozhodnutí jiného správního orgánu téhož funkčního zařazení a v rámci důkazního řízení neodůvodněně zvýhodnil správce daně a správního orgánu nad jeho práva. Poukázal na transakce provedené v roce 2002 a 2003, při kterých došlo sice v údajích na jednotných celních deklaracích k administrativnímu omylu jak na jeho straně tak i na straně společnosti VPFM, od níž byl nakupován nepřepracovaný hutní materiál, omyl v údajích však bylo možno napravit tak, aby jemu, jako stěžovateli, opodstatněně vznikl nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. Poněvadž však příslušný orgán zahájil v roce 2004 u společnosti daňovou kontrolu, ve které ale do konce roku 2005 nepokračoval, nebyla již poté dána možnost nápravy a tedy i opravy jednotné celní deklarace - podle jeho přesvědčení správce daně o vadě deklarace věděl, v daňové kontrole pokračoval až již lhůta k případné opravě uplynula. Tím, dle jeho názoru, získal správce daně v rámci dokazování více práv než prověřovaný daňový subjekt, a tak došlo k porušení práva stěžovatele "na rovnost zbraní" a k nesprávným dodatečným výměrům na daň z přidané hodnoty, jež jsou označeny v napadeném rozsudku. S ohledem na své přesvědčení, že k porušení jeho práv došlo již v řízení před městským soudem a před správním orgánem, navrhl i zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2009 č. j. -74 a ze dne 18. 6. 2009 č. j. -67, dále pak rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 24. 9. 2007 č. j. 14811/07-1300-101206, č. j. 14809/07-1300-101206, č. j. 14813/07-1300-101206, č. j. 14810/07-1300-101206, č. j. 14812/07-1300-101206, ze dne 2. 11. 2007 č. j. 17379/07-1300-101206, č. j. 17389/07-1300-101206, č. j. 17388/07-1300-10206 a ze dne 24. 9. 2007 č. j. 15084/07-1300-101206, č. j. 15086/07-1300-101206, č. j. 15087/07-1300-101206 a č. j. 15088/07-1300-101206.

Nejvyšší správní soud se dne 6. 1. 2011 vyjádřil k obsahu návrhu a jeho jednotlivým námitkám, poukázal na skutková zjištění, na neunesení důkazního břemene stěžovatelem, na obsah námitek vznesených v kasační stížnosti, jimiž se v kontextu dispoziční zásady zabýval, v odůvodnění svého rozsudku se s nimi vypořádal a vyslovil přesvědčení, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto navrhl její odmítnutí a také upuštění od ústního jednání v předmětné věci.

Stěžovatel k vyjádření Nejvyššího správního soudu setrval na svých výhradách proti jeho závěrům vysloveným v rozhodnutí o zamítnutí kasační stížnosti, namítl nepřezkoumatelnost označeného rozsudku, porušení svého práva na zákonného soudce a na odchýlení se Nejvyššího správního soudu od předcházející judikatury. Současně vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání ve věci podané ústavní stížnosti.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku, kterým Nejvyšší správní soud dne 30. 6. 2010 zamítl kasační stížnost směřující proti označeným rozsudkům Městského soudu v Praze, zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. V odůvodnění svého rozhodnutí se Nejvyšší správní soud vypořádal se všemi námitkami uplatněnými žalobcem vůči rozsudkům Městského soudu v Praze, jenž přezkoumával platební výměry o dodatečné změně daňové povinnosti žalobce, nyní stěžovatele, a jenž dospěl k opodstatněnému závěru, dle kterého daňové orgány ustanovení a odst. 7 daňového řádu neporušily, a k závěru, podle něhožy jednotné celní deklarace byly vystaveny v rozporu se zákonem o dani z přidané hodnoty a na základě nich pak nevznikl nárok na daňový odpočet. Rozsudek, kterým byla kasační stížnost žalobce (proti všem citovaným rozsudkům Městského soudu v Praze, spojeným ke společnému projednání a rozhodnutí) důvodně zamítnuta, byl obsáhle a vyčerpávajícím způsobem odůvodněn mj. poukazem na zjištěné skutečnosti, na znění , zákona o dani z přidané hodnoty, na a odst. 9 daňového řádu, na judikaturu Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu, a proto lze na toto odůvodnění v dalším odkázat.

S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2011

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu