Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1691/11

Ústavní soud rozhodl dne 2. srpna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele M. Ch., zastoupeného JUDr. Františkem Bártíkem, advokátem se sídlem Libušina ul. 3, 370 06 České Budějovice, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2011 č. j. -119 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. listopadu 2010 č. j. -98, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou, ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů. Tvrdil, že jimi bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva, zakotveného v d. Mělo se tak stát stručně shrnuto tím, že v důsledku nikoliv včasného odstranění záznamu o jeho odsouzení v Rejstříku trestů mu vznikla (pro nesplnění smluvní podmínky ze smlouvy o převodu práv k užitnému vzoru) škoda, za níž dle přesvědčení stěžovatele nese pro uvedené ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů, odpovědnost stát.

Stěžovatel nejprve popsal průběh celého sporu a v ústavní stížnosti předestřel Ústavnímu soudu námitky, předložené předtím již shodně v odvolání podaném Městskému soudu v Praze. Tvrdil, že pokud smluvními podmínkami smlouvy o převodu práv k užitnému vzoru bylo i ujednání o tom, že předloží do tří dnů od podpisu smlouvy druhé smluvní straně čistý výpis z rejstříku trestů, jakož i o tom, že v případě porušení jakéhokoliv ustanovení smlouvy nebude mít nárok na vyplacení sjednané ceny převodu, potom právě v důsledku kritizovaného jednání státu porušil smluvní povinnost a došlo k uplatnění pro něj nepříznivých právních následků, zakládajících škodu. V důsledku těchto svých tvrzení se posléze domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti [, písm. d)y ČR]. Není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí. Z těchto důvodů není ani povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny [srov. nálezy

sp. zn.

,

,

,

a další (viz i u ostatních odkazovaných rozhodnutí Ústavního soudu internetové stránky nalus.usoud.cz)].

Z obsahu odůvodnění napadených rozsudků se podává, že obecné soudy se s argumenty stěžovatele náležitě přezkoumatelným způsobem vypořádaly. V odůvodnění jejich rozsudků rozvedené závěry, vyplývající z § 415 ve spojení s § 441 občanského zákona, a stejně tak i poukaz na subsidiaritu uplatnění nároku na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci z pohledu ústavněprávního obstojí. Takto postačí na argumentaci obecných soudů jako na ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (y ČR) odkázat.

O aplikaci jednoduchého práva, která se jeví v daných souvislostech svévolnou, argumentačně vybudovanou bez přesvědčivého a konzistentního racionálního logického odůvodnění, pročež ji objektivně není možno akceptovat, se v daném případě evidentně nejedná (srov. k tomuto kupř. nálezy ve věci

sp. zn.

,

,

,

a další).

Vycházeje z uvedeného, Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele, a proto stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu