Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1537/11

Ústavní soud rozhodl dne 2. srpna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele M. N., zastoupeného Mgr. Petrem Sigmundem, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2011 č. j. -105 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2010 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v , , a v d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v y. Poukázal na závěry soudů I. a II. stupně, učiněné zejména z výpovědi spoluobviněného a později zemřelého R. V., na výpovědi obviněného M., který následně vysvětloval, proč jej křivě obvinil, na rozpory v popisu okolností a účasti na jednání, pro které byl pak odsouzen - podle jeho přesvědčení nedůvodně, dále na hodnocení důkazů, jež považuje za nesrozumitelné a nepřesvědčivé. Dále uvedl, že spáchání skutků v projednávané věci důrazně popírá, a proto navrhl zrušení jak usnesení dovolacího soudu, který se s jeho námitkami nevypořádal, tak rozhodnutí soudu odvolacího. Postup soudů považuje za libovůli, když mu nebylo umožněno v řízení se účinně bránit, když také k jeho vzneseným námitkám nezaujaly odpovídající postoje a ignorovaly rozporná tvrzení zemřelého V.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud přezkoumal na základě všemi odsouzenými podaného dovolání Městským soudem v Praze dne 10. 12. 2009 a Vrchním soudem v Praze dne 2. 6. 2010 vydaná napadená rozhodnutí a s poukazem na § 265b odst. 1 a násl. trestního řádu se s uplatněnými námitkami vypořádal, když také zdůraznil smysl dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jenž však neslouží k revizi skutkových zjištění učiněných soudy I. a II. stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Na vyčerpávající odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu lze v dalším odkázat. Nutno dodat, že v postupu soudů, ve zjišťování skutkového stavu věci a při hodnocení jimi provedených důkazů porušení zásad trestního řízení, obsažených v § 2 trestního řádu, shledáno nebylo.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. srpna 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu