Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 723/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti obchodní společnosti Flux, spol. s r. o., se sídlem Musílkova 167/13, Praha, zastoupené JUDr. Alexandrem Klimešem, advokátem, se sídlem v Osově, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -95 ze dne 23. listopadu 2010, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. -73 ze dne 13. dubna 2010, za účasti 1) Městského soudu v Praze a 2) Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva financí, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 7. března 2011 a na výzvu doplněnou podáním ze dne 7. července 2011, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Z nich byla rozsudkem soudu prvního stupně zamítnuta její žaloba o zaplacení 12.500 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody za nesprávný postup správce daně. Rozsudkem odvolacího soudu byl k jejímu odvolání potvrzen rozsudek soudu prvního stupně. Stěžovatelka tvrdí, že předmětnými rozsudky byla porušena její základní práva podle , 2 a 3d a podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti rekapituluje, že v roce 2002 s ní vedl správce daně několik vytýkacích řízení, prováděl daňové kontroly a postupoval přitom nesprávným způsobem a vydal nezákonná rozhodnutí. Následně se proto stěžovatelka domáhala náhrady škody za nezákonná rozhodnutí v daňovém řízení a to ve výši, jež představovala odměnu jejího zástupce v tomto řízení, již analogicky vypočetla z advokátního tarifu. Oním zástupcem byla obchodní společnost ARIADNA, s. r. o., která v dané době měla jako předmět podnikání daňové poradenství prováděné daňovým poradcem Ing. J. Š., a za niž v té době jednal její jednatel J. J. Obecné soudy nárok nepřiznaly s tím, že ani J. J. ani obchodní společnost neměli nárok na odměnu jako daňoví poradci zastupující stěžovatelku v řízení před správcem daně.

3. V ústavní stížnosti stěžovatelka nesouhlasí se závěrem obecných soudů, že byla v řízení před územním finančním orgánem zastupována obecným zmocněncem, protože právnická osoba daňovým poradcem a zástupcem účastníků v té době být nemohla. Namítá, že vykonávání daňového poradenství právnickými osobami bylo v dané době možné na základě § 56 obchodního zákoníku, což byl právě případ obchodní společnosti ARIADNA, s. r. o.

4. Ústavní soud předesílá, že v § 43 odst. 2 písm. a) zákona je rozeznávána zvláštní kategorie návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává zákon Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Jen pro pořádek je třeba upozornit, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter kontradiktorního řízení.

5. Dále Ústavní soud zdůrazňuje, že není běžným dalším stupněm v systému všeobecného soudnictví (

sp. zn.

, N 17/1 SbNU 123). Proto skutečnost, že obecné soudy vyslovily názor, s nímž se někdo neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (

sp. zn.

, N 63/5 SbNU 481).

6. V daném případě je významné, že tuzemský právní řád v rozhodném období prošel určitým vývojem. Ten započal tím, že daňovým poradcem mohl být původně v režimu zákona ČNR č. , o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, jen fyzická osoba (). V návaznosti na to zákon ČNR č. 337/1992 o správě daní a poplatků rozeznával zastupování na jedné straně daňového poradce, advokáta (anebo komerčního právníka) a na straně druhé obecného zmocněnce, jejichž postavení nebylo zcela totožné ( a 11). Tato koncepce přitom odpovídala koncepci ostatních speciálních povolání "právní pomoci", která rovněž mohly vykonávat jen fyzické osoby. V téže době byla ovšem zakotvena v a 56 odst. 3 obchodního zákoníku možnost, aby vznikla právnická osoba s předmětem podnikání, "které podle zvláštních předpisů mohou vykonávat pouze fyzické osoby, jen ... s pomocí osob, které jsou k tomu oprávněny podle těchto předpisů." Z úřední činnosti ani z rozhodovací činnosti obecných soudů či názorů doktríny není Ústavnímu soudu známo, že by v dané době za obdobné regulace např. byla založena právnická osoba s předmětem podnikání "advokacie", a to za použití uvedeného ustanovení obchodního zákoníku. Taková situace však nastávala v oblasti znalecké (rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. ze dne 15. října 1993 in PrRo 1993: 4, 135) a v oblasti daňového poradenství (Neužil, R.: Právnické osoby v daňovém poradenství in Daňový expert 2010, 5: 20; aj.). Teprve novelou č. v zákoně o správě daní a poplatků byl přiznán právnické osobě, "která oprávněně vykonává daňové poradenství" statut kvalifikovaného zástupce v řízení. V souvislosti s tím bylo novelou č. v zákoně o daňovém poradenství umožněno vykonávat daňové poradenství také obchodním společnostem nebo družstvům, "která daňové poradenství vykonávají pomocí daňových poradců, a která mají tuto činnost jako předmět podnikání zapsánu do obchodního rejstříku podle zvláštního předpisu". Doktrína je doposud rozpačitá z toho, jak vlastně byl do uvedené zákonné úpravy regulován výkon daňového poradenství právnickými osobami, které měly uvedený předmět podnikání zapsán v obchodním rejstříku v režimu a 56 odst. 3 obchodního zákoníku, jak bylo uvedeno výše. Nepochybné je, že takovým právnickým osobám bylo umožněno zastupovat daňové dlužníky v řízení před územními finančními orgány, což je i v posuzovaném případě nesporné.

7. Při vědomí výše uvedeného vyšly obecné soudy obou stupňů důsledně z toho, že v posuzovaném řízení před územním finančním orgánem nebyla stěžovatelka zastoupena daňovým poradcem podle zákona ČNR č. a zákona ČNR č. , neboť ty neumožňovaly zastupování skrze právnické osoby jako daňové poradce, a že proto stěžovatelce nenáleží nárok na škodu ve výši odměny vyplacené obchodní společnosti ARIADNA, s. r. o., za zastupování v řízení před územním finančním orgánem. Obecné soudy tudíž rigorózně vyložily zásadu plynoucí z y, která orgánům veřejné moci ukládá jednat v mezích a způsoby, jež ukládá zákon. S ohledem na tuto ústavní zásadu lze výklad a rozhodnutí obecných soudů tudíž považovat za ústavně souladné.

8. Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelky. Proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. srpna 2011

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu