Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1821/11

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele S. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Suttnerem, advokátem v Praze 9, Breitcetlova 880, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2005 sp. zn. , rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2004 sp. zn. a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2004 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 15. 6. 2011 stěžovatel napadl shora uvedená soudní rozhodnutí a domáhal se jejich zrušení s tím, že jimi bylo porušeno jeho právo na osobní svobodu zaručené d.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), a dospěl k závěru, že jde o opožděný návrh.

Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle , byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Jak patrno z ústavní stížnosti, napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze byl doručen stěžovateli dne 28. 2. 2005 a jeho obhájci dne 20. 1. 2005. Tento rozsudek napadl stěžovatel dovoláním, které však bylo Nejvyšším soudem pro opožděnost podle § 256i odst. 1 písm. c) trestního řádu odmítnuto, a to ústavní stížností napadeným usnesením. Z ústavní stížnosti přitom není zřejmé, kdy bylo přesně posledně uvedené rozhodnutí stěžovateli doručeno, ovšem ze zprávy České advokátní komory ze dne 24. 10. 2007 sp. zn. md (ve které se stěžovateli sděluje, že jeho obhájce JUDr. P. J., jenž podal zmíněné dovolání opožděně, byl uznán kárně vinným), je zcela zřejmé, že se tak muselo stát již před posledně uvedeným datem.

I kdyby Ústavní soud akceptoval argument, že stěžovatel nemůže nést odpovědnost za ustanoveného právního zástupce (k tomu viz ale níže), jenž dovolání nepodal v zákonem stanovené lhůtě, a z tohoto důvodu počátek běhu lhůty pro podání ústavní stížnosti (také proti rozsudkům soudů nižších stupňů) odvíjel od data doručení předmětného usnesení Nejvyššího soudu, musel by konstatovat, že ústavní stížnost, jež byla podána k poštovní přepravě až dne 15. 6. 2011, je návrhem podaným po zákonem stanovené lhůtě. Dle konstantní judikatury Ústavního soudu je přitom lhůta k podání ústavní stížnosti lhůtou zákonnou a kogentní, nelze ji prodloužit ani její zmeškání prominout.

Nutno ale dodat, že pokud v dané věci dovolání představovalo procesní prostředek ve smyslu , bylo povinností stěžovatele jej (řádně) vyčerpat; nestalo-li se tak z důvodů na stěžovatelově straně (byť i kvůli pochybení jeho obhájce), byla by ústavní stížnost (stejně) nepřípustná ( ). V případě, že dovolání (naopak) posledním procesním prostředkem ve smyslu (příp. prostředkem ve smyslu ) nebylo, měl stěžovatel povinnost podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, což se nestalo, takže by šlo o opožděný návrh.

S ohledem na výše uvedené závěry Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2011

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu