Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1380/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. J., zastoupeného JUDr. Kamilem Mattesem, advokátem se sídlem Smetanova 167, Moravský Krumlov, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. -88 ze dne 22. 10. 2008 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. -108 ze dne 16. 2. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,"), domáhá se stěžovatel zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatel se domnívá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle d (dále jen "") a právo na ochranu majetku dle y, neboť jím uplatněný nárok nebyl řádně projednán. Stěžovatel trvá na tom, že v předchozím řízení došlo k porušení jeho práv, zejména práva vlastnit majetek a práva na pokojné užívání majetku, jelikož je do dnešního dne údajně zbaven možnosti disponovat se svým majetkem, soudy mu neposkytly ochranu ani při protiprávním zabrání pozemku. Předmětná právní věc nebyla navíc řádně projednána v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů (rozsudek ve věci byl vydán až po pěti letech).

Z připojených listin Ústavní soud zjistil, že napadená rozhodnutí byla vydána v řízení, v němž se stěžovatel domáhal po žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti zaplacení částky 3.073.800,- Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Klatovech v řízení vedeném pod sp. zn. . Ve věci rozhodoval nejprve Okresní soud v Klatovech, jenž rozsudkem č. j. -53 ze dne 17. 4. 2008 zamítl nárok stěžovatele na zaplacení částky 1.234.800,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), ohledně částky 1.839.000,- Kč s příslušenstvím řízení zastavil (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni rozsudkem č. j. -88 ze dne 22. 10. 2008 rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výrocích pod body I. a III. potvrdil a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Nejvyšší soud poté podané dovolání odmítl svým usnesením č. j. -108 ze dne 16. 2. 2011 jako nepřípustné.

Obecné soudy na podkladě spisového materiálu shodně dospěly k závěru, že ze strany rozhodujících soudů ve věci sp. zn. nedocházelo k neodůvodněným průtahům či nečinnosti, když zejména soudem prvního stupně bylo v podstatě vždy, a to v řádu dnů, někdy dokonce i hodin, okamžitě adekvátně procesně reagováno. Poukázaly na jednání samotného stěžovatele, v předchozím řízení vystupujícího na straně žalobce, který svými četnými návrhy na nařízení předběžného opatření a následným uplatňováním opravných prostředků proti veškerým soudním rozhodnutím, která nevyzněla v jeho prospěch, zásadním způsobem oddálil vydání meritorního rozhodnutí ve věci. Obecné soudy dále uvedly, že stěžovatel se ve skutečnosti nedomáhá tvrzené nemajetkové újmy, nýbrž újmy hmotné, kterou pociťuje v tom, že soud v plném rozsahu nevyhověl jeho nároku na vydání bezdůvodného obohacení, čemuž nasvědčovala i stěžovatelem zvolená konstrukce výše požadovaného zadostiučinění (požadovaná částka byla shodná s částkou bezdůvodného obohacení, jehož se stěžovatel v řízení pod sp. zn. domáhal).

Ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [ustanovení ]. Není tak běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a nepřísluší mu ochrana "běžné" zákonnosti, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li, že v řízení byly porušeny ústavní procesní principy, zejména právo na spravedlivý proces.

Jádro předložené ústavní stížnosti tvoří stěžovatelovy výhrady proti rozhodnutím obecných soudů vydaných ve věci odpovědnosti žalované za nemateriální újmu vzniklou stěžovateli ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel spatřuje v napadených rozhodnutích porušení y, přičemž z jim předcházejícího řízení je zřejmé, že právě toto právo mu upřeno nebylo. Jeho námitkami se zabývaly soudy dvou stupňů, které, ačkoliv naplnění podmínek pro přiznání nemateriální újmy neshledaly, rozhodly na adekvátně zjištěném skutkovém základě a své závěry náležitě odůvodnily. V napadených rozhodnutích Ústavní soud neshledal výkladový exces, nepředvídatelnou libovůli v rozhodování, ani absenci logického a srozumitelného odůvodnění přijatých skutkových závěrů.

Samotný fakt, že stěžovatel byl ve sporu neúspěšný, nelze bez dalšího hodnotit jako porušení práva na spravedlivý proces. O rozpor s článkem 36 odst. 1y by mohlo jít jen tehdy, pokud by právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo by z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly. O takovou situaci evidentně nešlo. V konečném důsledku tak nemohlo být zasaženo ani do tvrzeného vlastnického práva stěžovatele.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než návrh dle , mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2011

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu