Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2743/08

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky M. T., zastoupené Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vladislavova 17, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatelka s poukazem na tvrzené porušení y, jakož i a d domáhala zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. , kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. , a rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 2. 5. 2005, sp. zn. , a věc byla uvedenému okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení.

Stěžovatelka v obsáhlé ústavní stížnosti rekapituluje celý případ a zastává názor, že správně ve věci rozhodly soud odvolací a soud prvního stupně (tedy výše citovaný Krajský soud v Praze a Okresní soud v Berouně); oponuje právnímu názoru Nejvyššího soudu, že v daném případě se mělo jednat o restituci ve smyslu

Aniž by po věcné stránce Ústavní soud případ jakkoli blíže rozebíral, zabýval se nejdříve otázkou, zda jsou splněny veškeré formální náležitosti a předpoklady, požadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, aby návrh na zahájení řízení mohl být považován za kvalifikovaně a řádně podanou ústavní stížnost, schopnou meritorního projednání.

Dospěl k závěru zápornému.

Za shora uvedené procesní situace je ústavní stížnost nepřípustná. Ústavní stížnost je fyzická osoba nebo právnická osoba oprávněna podat, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda (ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Podle citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V daném případě je zjevné, že předmětné řízení nebylo dosud ukončeno, neboť shora uvedeným rozsudkem Nejvyššího soudu bylo rozhodnuto o vrácení věci soudu prvního stupně, který musí v rámci pokračujícího řízení ve věci znovu jednat a rozhodovat. Stěžovatelce se tak v tomto řízení znovu otevřela možnost v plné míře uplatnit svá procesní práva. Ústavní stížnost byla proto podána předčasně, jelikož stěžovatelka nevyčerpala a v době podání ústavní stížnosti ani nemohla vyčerpat všechny procesní prostředky, poskytnuté jí zákonem k ochraně jejích práv.

Ústavní soud zde rovněž odkazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně; přitom důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti, což se týká zejména nezávislých obecných soudů, nad kterými není v zásadě oprávněn ve fázi dosud neukončeného řízení vykonávat jakýkoli dohled či dozor. V této souvislosti je namístě připomenout, že ochrana ústavnosti není pouze úkolem Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci; Ústavní soud představuje v této souvislosti "ultima ratio", institucionální mechanismus, který nastupuje teprve v případě selhání všech mechanizmů ostatních.

Pokud stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentuje ve prospěch svého názoru, považujícího předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu za protiústavní a vyžadující zřejmě výjimečnou ingerenci Ústavního soudu, nelze než zopakovat, že s odvoláním na shora vyslovené to možné není. Je vyloučeno napadat rozhodnutí, kterým byla věc vrácena k pokračování v řízení nižšímu soudu s poukazem na to, že Nejvyšší soud již vyslovil závazný právní názor, který je podle stěžovatele nesprávný; existující konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze považovat ani za "opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci" (ve smyslu ust. ), požadovat jeho zrušení a v zásadě tak obcházet možnost napadnout ústavní stížností pouze rozhodnutí pravomocné. Odhlédne-li se od skutečnosti, že případná další rozhodnutí obecných soudů v dané věci by tak zůstala rozhodnutím Ústavního soudu nedotčena, což by bylo v hrubém rozporu s principem právní jistoty, nahrazoval by Ústavní soud de facto činnost Nejvyššího soudu a vystupoval by jako jakási "superinstance" v rámci obecného soudnictví, což je pozice, která mu podle y zjevně nepřísluší a příslušet nemůže ( y).

Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost jako návrh zjevně nepřípustný podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. července 2011

Vojen Güttler, v. r.

soudce zpravodaj