Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1811/11

Ústavní soud rozhodl dne 21. června 2011 v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2010 č. j. -483, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2010 č. j. -473, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2010 č. j. -477, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2011 č. j. -530, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2011 č. j. -526, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2011 č. j. -528, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností předanou k poštovní přepravě dne 16. 6. 2011, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu (ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "), brojí stěžovatelka proti výše citovaným rozhodnutím obecných soudů, ovšem bez jakékoliv relevantní ústavněprávní argumentace. Napadenými usneseními krajského soudu byla potvrzena rozhodnutí okresních soudů, jimiž byla odmítnuta dovolání stěžovatelky pro opožděnost, resp. nebyl stěžovatelce ustanoven právní zástupce pro dovolací řízení. Stěžovatelka byla krajským soudem poučena o tom, že proti jeho rozhodnutím není dovolání přípustné. Stěžovatelka přesto dovolání podala a Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky podle ust. a ust. jako nepřípustné odmítl.

Ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti podaná opožděně.

Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ).

Ústavní soud po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími a s argumenty obsaženými v ústavní stížnosti konstatuje, že rozhodnutí Nejvyššího soudu lze z hlediska ústavnosti aprobovat. Stěžovatelka byla poučena o nemožnosti podat dovolání, přesto dovolání podala. Podala tedy jen domnělý opravný prostředek, neboť dovolání nebylo přípustné [jak ve svých odůvodněních uvedl Nejvyšší soud, dovolání jednak nebylo možno opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto se jím nešlo věcně zabývat. Ve dvou svých rozhodnutích navíc dodal, že dle jeho judikatury, kterou je podle názoru Ústavního soudu třeba považovat za zákon v materiálním smyslu (srov. např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, N 170/42 SbNU str. 455), platí, že "odmítl-li soud prvního stupně podle ust. dovolání jako opožděné, není proti usnesení, kterým odvolací soud toto usnesení potvrdil, dovolání přípustné."]. Ústavnímu soudu proto nezbývá než uzavřít, že stěžovatelka čerpala svoje dovolání neefektivně, a za této situace je nutno považovat ústavní stížnost ve vztahu k rozhodnutím krajského soudu za opožděnou a ve vztahu k rozhodnutím dovolacího soudu za zjevně neopodstatněnou.

Ústavní stížnost je procesní prostředek, jehož účelem je jen ochrana základních práv ( písm. d) y a ), a protože Ústavní soud porušení základních práv stěžovatelky neshledal, bylo třeba podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout zčásti podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle ust. ve spojení s ust. jako návrh podaný po lhůtě pro jeho podání. Byť ústavní stížnost vykazovala i četné další vady (zejména stěžovatelka nebyla zastoupena právním zástupcem ve smyslu ust. , přičemž Ústavní soud advokáty stěžovatelům nepřiděluje, ale v případě problémů s jeho obstaráním je třeba se obrátit na Českou advokátní komoru; v návrhu dále absentovalo označení konkrétních základních práv a svobod, jejichž ochrany se stěžovatelka u Ústavního soudu dovolává), Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému nevyzýval k jejich odstranění.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. června 2011

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu