Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1524/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele P. C., zastoupeného Mgr. Jaromírem Henyšem, advokátem se sídlem v Praze 7, Skalecká 17, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 10. 2010, čj. -142, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 3. 2011, sp. zn. -137, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel brojí ústavní stížností proti v záhlavím označeným usnesením obecných soudů, jimiž Městský soud v Praze potvrdil usnesení soudu I. stupně, kterým nebylo vyhověno stěžovatelově žádosti o ustanovení zástupce pro řízení. Stěžovatel namítá porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu a násl.d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel je přesvědčen, že věcné posouzení jeho žádosti městským soudem je nesprávné, a dále že postrádá řádné odůvodnění. V ústavní stížnosti rozebírá jednotlivé předpoklady ustanovení zástupce, a dovozuje zejména, že v dané věci nejde o případ svévolného nebo zřejmě bezúspěšného uplatňování nebo bránění práva, a dále že ustanovení zástupce bylo zapotřebí k ochraně jeho zájmů. Nedostatek odůvodnění spatřuje především ve vnitřní rozpornosti napadených rozhodnutí.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (y). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností. K takovému dozoru či kontrole je Ústavní soud oprávněn pouze za situace, kdy obecné soudy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. V souzené věci však Ústavní soud takový zásah neshledal.

Ústavní soud považuje za důležité poukázat na okolnost, že argumentace v ústavní stížnosti svým obsahem směřuje především proti rozhodnutí soud I. stupně, a nikoliv proti rozhodnutí soudu odvolacího. Odvolací soud postavil své rozhodnutí na úvaze, že stěžovatel o ustanovení zástupce již předtím jednou požádal; o jeho žádosti rozhodl soud I. stupně dne 15. 1. 2010 a odvolací soud dne 14. 6. 2010. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo stěžovateli doručeno dne 9. 7. 2010, a již 20. 7. 2010 podal stěžovatel nový návrh na ustanovení advokáta. Odvolací soud za této situace podle mínění Ústavního soudu zcela přiléhavě dovodil, že o návrhu stěžovatele bylo již pravomocně rozhodnuto a že nový návrh by stěžovatel podat pouze při změně poměrů. Z obsahu žádosti stěžovatele však plyne, jak konstatoval odvolací soud, že se domáhá revokace předchozích usnesení a že neuvedl jedinou závažnou skutečnost, která by měla nastat nově po 9. 7. 2010.

Z hlediska požadavků na odůvodňování rozhodnutí, které zdejší soud vymezil v řadě svých nálezů, považuje Ústavní soud předestřenou argumentaci za dostatečnou a neshledává ji ani rozpornou s ústavním pořádkem po obsahové stránce.

Z těchto důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 22. června 2011

Ivana Janů, v.r.

předsedkyně senátu