Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1552/11

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 23. června 2011 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, věci navrhovatelky J. P., zastoupené Mgr. Lenkou Žváčkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Příkop 148/18, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2001 č. j. -400, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označeného rozsudku, kterým odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně, upravující styk otce s nezletilými dětmi. Vyslovila přesvědčení, že zejména znalecké posudky, o jejichž obsah se soud opíral, byly vypracovány bez dostatečné odborné způsobilosti znalkyň, těm se nepodařilo s nezletilými navázat kontakt či komunikaci, nevzaly zřetel na lékařské zprávy, na DVD nahrávky, které jim předložila, ani nepřihlédly k chování otce a k jeho vztahu k ženě, se kterou má dítě, a jejich závěry tak považuje za nepodložené, zkreslené a nesprávné. Odvolací soud odmítl doplnění důkazů revizním znaleckým posudkem a z uvedených důvodů se proto jeho rozhodnutím cítí dotčena v právech, zakotvených v d, dotčeny jsou i nezletilé děti.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku odvolacího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně k odvolání otce nezletilých přezkoumal rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi ze dne 19. 8. 2009 č. j. -300 v souladu s věta prvá a , 5 a s ohledem na obsáhlé dokazování soudem I. stupně a jeho doplnění v odvolacím řízení opodstatněně změnil úpravu styku otce s dětmi, narozenými 6. 7. 2006 a 24. 9. 2007, a to na každou neděli v době od 9.00 hodin do 17.00 hodin a na každou středu v době od 12.00 hodin do 17.00 hodin, když také stanovil povinnost matky děti ke styku připravit v místě svého bydliště, a oba rodiče zavázal k náhradě nákladů vynaložených v řízení ze státních prostředků. Své rozhodnutí pak s poukazem na provedené důkazy, na obsah , 2 věta prvá zákona o rodině, vyčerpávajících způsobem odůvodnil, a proto lze v dalším na ně odkázat. Nutno dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů ( y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v , podle kterého důkazy soud hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Jestliže obecné soudy ve svém rozhodnutí respektují kautely dané tímto citovaným ustanovením, do pravomoci Ústavního soudu nespadá hodnotit hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, a to ani tehdy, kdyby se sám s takovým hodnocení neztotožňoval. Nezávislost rozhodování obecných soudů se tak uskutečňuje v ústavním a zákonném procesně právním a hmotně právním rámci, představovaném především principy řádného a spravedlivého procesu, zakotvenými v a násl. d, vylučujícími libovůli při rozhodování. V předmětné věci pak v provádění a hodnocení důkazů rozpor s v postupu soudů zjištěn nebyl.

Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. června 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu