Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 117/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti stěžovatelky Český inkasní kapitál, a. s. se sídlem Václavské nám. 808/66, Praha 1, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem Úslavská 33, Plzeň, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. října 2010 č. j. -27, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 1. 2011 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí obecného soudu pro zásah do jejího ústavně zaručeného základního práva domáhat se stanoveným způsobem svého práva u soudu podle článku 36d.

Stěžovatelka se žalobou ze dne 20. 5. 2010 domáhala na žalované zaplacení částky 7.207,05 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná čerpala úvěr, který jí poskytla právní předchůdkyně stěžovatelky na základě smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, a splátky úvěru poté v rozporu se smlouvou nesplácela. Obvodní soud pro Prahu 9 žalobu v záhlaví citovaným rozsudkem zamítl.

V ústavní stížnosti stěžovatelka zdůrazňuje, že žalovaná v průběhu řízení oprávněnost jejího nároku opakovaně uznala. S ohledem na tento postoj žalované a jí učiněný procesní úkon pak stěžovatelka navrhla dle ustanovení vydání rozsudku pro uznání. Soud však návrhu nevyhověl a zamítl jej z důvodu neunesení důkazního břemene. Stěžovatelka je přesvědčena, že tento postup je nesprávný, neboť soud nepřesně aplikoval, resp. vyložil příslušná ustanovení , čímž ji výrazně zkrátil na jejích právech. Domnívá se, že v dané situaci byl soud povinen rozhodnout dle uznání, důkazní řízení nemělo být vůbec provedeno a neměla být zkoumána ani věcná legitimace účastníků řízení. Ustanovení soudu neumožňuje zamítnout žalobu z důvodu neunesení důkazního břemene, neboť tímto postupem by byla porušena zásada rovnosti stran, kdy tvrzení a důkazy strany žalující musí být vyvráceny stranou žalovanou, což se však nestalo. Žalovaná totiž v průběhu řízení tvrzení stěžovatelky uznala, a soud přesto žalobu zamítl, čímž dle jejího názoru plně nahradil žalovanou stranu.

Po zvážení argumentů obsažených v ústavní stížnosti a posouzením obsahu odůvodnění napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí a jeho úkolem není zjišťovat, měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů, spočívající většinou právě v oblasti podústavního práva, ale posoudit řízení jako celek a zjistit, zda nedošlo k zásahu takové intenzity, která již zakládá porušení základních práv nebo svobod účastníka řízení.

Posuzovaná ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně v tzv. bagatelní věci, u něhož procesní úprava nepřipouští řádný opravný prostředek, tedy odvolání ( ). Dle dosavadní judikatury Ústavního soudu však v takové věci opodstatněnost ústavní stížnosti přichází do úvahy jen výjimečně, a to v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální, a pokud by pochybením obecného soudu mohla stěžovateli vzniknout podstatná újma. Nic z řečeného ovšem stěžovatelka v ústavní stížnosti netvrdí a ani Ústavní soud k takovému závěru v projednávané věci nedospěl.

Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, obvodní soud, poté co konstatoval, že "žalovaná uznala výši svého dluhu a uznala, že si úvěr vzala a řádně jej nesplácela, avšak neuznala dluh přímo vůči žalobci, neboť nevěděla, komu konkrétně dluží", se zabýval otázkou aktivní legitimace stěžovatelky. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru pak zjistil, že smlouvu neuzavírala společnost GE Money Multiservis, a. s., která měla předmětnou pohledávku postoupit na stěžovatelku, nýbrž společnost GE Money Bank, a. s, jíž byla smlouva podepsána, a uzavřel, že aktivně legitimována je posledně jmenovaná společnost. Z tohoto důvodu také shledal žalobu nedůvodnou a zamítl ji. Ústavní soud v tomto závěru obecného soudu nic extrémního, nelogického či nespravedlivého nespatřuje. Soud své rozhodnutí adekvátně a v souladu s příslušnými ustanoveními () zdůvodnil a toto odůvodnění je racionální a srozumitelné. Důvod k zásahu Ústavního soudu tedy v projednávané věci není dán.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížností napadeným rozsudkem nebyla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2011

Jiří Nykodým

předseda senátu