Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1523/11

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 30. června 2011 ve věci navrhovatele F. B., zastoupeného JUDr. Jankou Šárovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 18, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. a Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2009 sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž byl uznán vinným trestným činem loupeže a přečinem porušování domovní svobody, odsouzen pak k úhrnnému trestu v trvání 11 let. Uvedl, že dovolání, které proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal, bylo odmítnuto.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný [ , odst. 3 a 4, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu ústavní stížnosti, brojící proti výše označeným rozhodnutím soudu I. a II. stupně, a z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2011 č. j. -105 bylo zjištěno, že stěžovatel podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání, které bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost. Proti tomuto rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovatel k ochraně svého tvrzeného práva využil, ústavní stížnost podána nebyla, návrh napadající rozsudky Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze ani výtky vůči usnesení dovolacího soudu neobsahuje. Nutno tedy konstatovat, že ústavní stížnost, která nebrojí proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku (o odmítnutí dovolání pro zjevnou neopodstatněnost - nikoliv pro nepřípustnost, jak to má na mysli ustanovení ) využitém stěžovatelem k ochraně jeho práva, je stížností nepřípustnou.

S ohledem na výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2011

Pavel Holländer

soudce zpravodaj