Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1639/11

Ústavní soud rozhodl dne 30. června 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky E. Z., zastoupené JUDr. Irenou Tšponovou, advokátkou v Přerově, Kratochvílova 142/15, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. 2. 2011 č. j. -66, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatelka navrhuje zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, vydaného v řízení o výživné manželky, neboť má za to, že jeho vydáním došlo k porušení jejího základního práva na spravedlivý proces a soudní ochranu dle d.

Z obsahu ústavní stížnosti a z přiloženého rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci změnil rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 6. 10. 2010 č. j. -45 tak, že zamítl žalobu stěžovatelky, aby vedlejšímu účastníkovi (v řízení před obecnými soudy žalovaný) byla uložena povinnost platit na výživu stěžovatelky částku 5.000,- Kč měsíčně.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s tímto rozhodnutím odvolacího soudu. Stěžovatelka tvrdí, že odvolací soud v řízení o stanovení výživného nepostupoval v souladu s ustanoveními . Postupu odvolacího soudu vytýká především nesprávné provádění a hodnocení důkazů a nesprávnou interpretaci a aplikaci zákona o rodině. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o tom, že z její strany došlo k porušení manželské věrnosti. Stěžovatelka tvrdí, že v daném případě porušil zákona o rodině především vedlejší účastník, v důsledku čehož došlo k rozbití manželství. Odstěhování stěžovatelky bylo pouze důsledkem a nikoli příčinou rozpadu manželství, a závěry odvolacího soudu o tom, že manželství plnilo svoji společenskou funkci, jsou, dle stěžovatelky, ničím nepodložené a nezdůvodněné.

Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadeného rozsudku Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě napadených rozhodnutí. Ústavní soud není další instancí v systému obecného soudnictví a není jeho úkolem zabývat se případným porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručeného normami ústavního pořádku.

V této souvislosti je zapotřebí připomenout, s odkazem na ustálenou judikaturu, že je zásadně věcí obecných soudů, aby hlediska pro určení výživného, stanovená v zákoně o rodině, uváděly v život aplikací v jednotlivých případech. Ústavní soud není další superrevizní instancí v systému obecných soudů, která by snad měla napravovat stěžovatelkou tvrzená pochybení, tedy přehodnocovat závěr odvolacího soudu o tom, kdo z manželů porušil manželskou věrnost.

Ústavní soud neshledal námitky stěžovatelky vůči postupu odvolacího soudu důvodnými. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, tento soud postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o rodině a . Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí srozumitelně odůvodnil, z jakých důvodů dospěl k odlišnému závěru než soud prvního stupně, tj. že přiznání výživného stěžovatelce by bylo v rozporu s dobrými mravy ( zákona o rodině). Své závěry o tom, že přijímání finančních prostředků jednak od nového partnera stěžovatelky, a jednak od jejího manžela, je nutné považovat za jednání, které je v rozporu s dobrými mravy, odvolací soud řádně a logicky odůvodnil. Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozsudkem došlo k porušení stěžovatelčiných základních práv, jak tvrdí v ústavní stížnosti. Není účelné opakovaně reagovat na všechny argumenty v ústavní stížnosti uvedené za situace, kdy se jimi odvolací soud již dostatečně zabýval.

Ústavní stížnost je tedy zjevně neopodstatněná. Proto ji Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2011

Jiří Mucha v. r.

předseda senátu Ústavního soudu