Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1084/11

Ústavní soud rozhodl dne 2. června 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. S., zastoupené JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem v Českých Budějovicích, Kasárenská 4, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 12. 2010 č. j. -23 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 4. 2010 č. j. -189, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jejího práva na obhajobu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Českých Budějovicích zamítl odvolání stěžovatelky proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 2. 2010 č. j. -169. Rozsudkem soudu prvního stupně byla stěžovatelka uznána vinnou trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. (zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), za který byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtrnácti měsíců. Dovolání stěžovatelky odmítl Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením. Jednalo se, stručně vyjádřeno, o skutek ze dne 20. 6. 2008, kdy stěžovatelka fyzicky napadla poštovní doručovatelku poté, co ji rozčílilo, že tato neměla nazpět drobné za doručenou dobírku, přičemž v důsledku tohoto jednání stěžovatelky utrpěla poštovní doručovatelka četná zranění.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá především nesprávné hodnocení důkazů ze strany obecných soudů. Dovolacímu soudu stěžovatelka vytýká také nedostatky odůvodnění. Výhrady stěžovatelky, týkající se úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, však neobsahují žádnou ústavněprávní argumentaci.

Ústavní soud především konstatuje, že již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na niž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených obecnými soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.

Po přezkoumání ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud konstatuje, že podstatou návrhu stěžovatelky je její opětovná polemika s rozhodnutími obecných soudů o její vině.

Ústavní soud v rozhodnutí obecných soudů nezjistil pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatelky. Nelze abstrahovat od skutečnosti, že celá věc prošla všemi stadii řízení před obecnými soudy, včetně Nejvyššího soudu. Rozhodnutí odvolacího soudu je pečlivě odůvodněno. Nejvyšší soud ve svém odmítavém usnesení pak přesvědčivě reagoval na všechny argumenty stěžovatelky, které znovu předložila v ústavní stížnosti. V podrobnostech nelze než odkázat na obsáhlá a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, a bylo by nadbytečné znovu opakovat argumenty, vztahující se k námitkám stěžovatelky.

Ústavní soud v dané věci porušení základních práv stěžovatelky neshledal. Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. června 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu