Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1216/11

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 7. června 2011 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, o ústavní stížnosti I. K., zastoupené Mgr. Janou Syrovátkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Bělehradská 568/92, proti rozsudkům Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 20. 1. 2011 a Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. ze dne 27. 4. 2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení základních práv garantovaných , 2, a d, jakož i porušení y, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž byla zavázána - v konečném výsledku - k zaplacení částky 68.785,- Kč s příslušenstvím, představující bezdůvodné obohacení získané stěžovatelkou na úkor bývalého manžela (žalobce), který platil nájemné z družstevního bytu, jehož se po soudním rozhodnutí a zrušení práva společného nájmu manželů stal výlučným uživatelem a k němuž se váže povinnost stěžovatelky jej vyklidit po zajištění náhradního bytu.

Proti uvedeným rozsudkům obecných soudů směřuje stížnost, v níž stěžovatelka porušení shora označených základních práv spatřuje v podstatě v tom, že ač je ukrajinské národnosti, nebyl v řízení ustanoven tlumočník. Po celou dobu řízení před soudem I. stupně - kde nebylo vyhověno její žádosti o ustanovení právního zástupce -byla odkázána sama na sebe a svou omezenou schopnost komunikovat v českém jazyce, přitom k tomu uvádí, že sice v češtině je schopna bez výraznějších problémů hovořit o běžných věcech, její znalost češtiny však rozhodně nepostačuje k plnohodnotnému uplatnění práv v soudním řízení, což se snaží dokumentovat příklady neschopnosti rozlišování vyjmenovaných pojmů. Její jazyková nevybavenost, kterou dále rozvádí a která byla umocněna jejím psychickým stavem a stresem, které pro ni představovalo soudní jednání, způsobila, že soudu, jeho otázkám a poučením dostatečně nerozuměla, nebyla schopna posoudit soulad protokolace se svými vyjádřeními. S ohledem na uvedené pak dává najevo své přesvědčení o diskriminačním postupu soudů, nesprávném, jí poškozujícím výkladu jejích odpovědí a nesprávném zhodnocení důkazů obecnými soudy, přitom opakovaně tvrdí, že v předmětném bytě nebydlela z důvodů obav ze svého bývalého manžela - žalobce, který do bytu běžně docházel a výměnami zámků jí znemožnil přístup do bytu. Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů proto navrhuje zrušení napadených rozhodnutí pro porušení shora označených základních práv.

Ústavní stížnost není důvodná.

Smyslem ustanovení a d je zajistit, aby účastník řízení, který neovládá jazyk, v němž řízení probíhá, nebyl touto skutečností znevýhodněn a po jazykové stránce rozuměl všemu podstatnému, co je v řízení řečeno. Ústavní soud však již ve své dřívější judikatuře (např. rozhodnutí

sp. zn.

) uvedl, že tohoto práva nesmí být zneužito k záměrnému a účelovému prodlužování řízení, jeho zdržování a zvyšování jeho nákladů za situace, kdy účastník řízení zcela evidentně a bez sebemenších pochyb jazyk, v němž se vede jednání, ovládá.

Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. , s jehož obsahem se Ústavní soud seznámil, je patrno, že stěžovatelka s obecnými soudy jednala způsobem, z něhož potřeba ustanovit jí tlumočníka nevyplynula, ostatně ona sama o jeho ustanovení žádala poprvé teprve v doplnění svého odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, o potřebě ustanovení tlumočníka se dříve nezmiňovala přesto, že v průběhu řízení žádala o ustanovení právního zástupce, kteroužto žádost však zdůvodňovala svým zdravotním stavem a finančními poměry. Také v předcházejících soudních řízeních o rozvod manželství, výživné i zrušení práva společného nájmu k bytu vystupovala před soudem bez tlumočníka. Argumentace odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacím soudem, který mj. i těmito důvody zdůvodnil posouzení námitky stěžovatelky (žijící v České republice nepřetržitě nejméně od roku 1992), týkající se neustanovení tlumočníka, jako účelové, odpovídá obsahu spisu a na zdůvodnění rozhodnutí jmenovaného soudu v tomto směru, které tak Ústavní soud považuje za ústavně konformní, lze odkázat. Dodat třeba, že zhodnocení provedeného dokazování a zjištění skutkového stavu - který Ústavní soud sám s odkazem na svou judikaturu přehodnocovat nemůže - vztahujícího se k posouzení otázky skutečného užívání předmětného bytu účastníky řízení v rozhodném období, činily obecné soudy, jak patrno z odůvodnění jejich rozhodnutí, nikoliv jen na podkladě výpovědi stěžovatelky, jež podle ní měly být ovlivněny jejím nepřesným vyjadřováním, ale především také ze zjištění plynoucích z listinných důkazů a soudních spisů, týkajících se předchozích řízení účastníků.

Z uvedeného je patrno, že porušení v záhlaví označených základních práv v daném řízení Ústavní soud nezjistil, a proto ústavní stížnost podle , odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. června 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu