Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1172/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky GASLINES, s.r.o., se sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Horní 1679, zastoupené Mgr. et Bc. Lubošem Klimentem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Nádražní 21, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. -115 ze dne 26. ledna 2011 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka, s odkazem na porušení jejích základních práv a svobod zaručených y ČR, a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti, z přiložených příloh a ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. -68 ze dne 2. července 2010 ve věci žalobkyně TRINOM PLUS s.r.o. (dále jen "žalobkyně") proti stěžovatelce o zaplacení částky 235.463,- Kč s přísl. řízení co do částky 125.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení zastavil (výrok I.), dále zastavil řízení též co do částky 30.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.), rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 6.200,- Kč žalobkyni (výrok III.), žalobu na zaplacení částky 80.463,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení zamítl (výrok IV.) a uložil žalobkyni zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 21.755,- Kč.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem č. j. -115 ze dne 26. ledna 2011 rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku IV. změnil tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobkyni částku 60.463,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), ve zbývající napadené části výroku IV. rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 20.000,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok II.), uložil České republice - Krajskému soudu v Brně vrátit žalobkyni po právní moci rozhodnutí o částečném zastavení řízení přeplatek soudního poplatku z odvolání ve výši 800,- Kč (výrok III.) a uložil stěžovatelce zaplatit žalobkyni náhradu nákladů prvostupňového řízení ve výši 46.820,- Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 26.710,- Kč (výrok IV.).

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud v řízení doplnil dokazování o důkazy, které nebyly v řízení před soudem prvního stupně navrhovány, a o skutečnosti, které nebyly v řízení před soudem prvního stupně tvrzeny, ačkoliv k tomu nebyl dán žádný důvod podle . Odvolací soud tak doplnil dokazování o klíčové tvrzení zástupkyně žalobkyně, která až v průběhu odvolacího řízení doplnila, že plnění z kupní smlouvy související s fakturou č. 990013/07 převzal pan G. starší a podepsal též dne 19. ledna 2007 příslušný dodací list. Kromě toho bylo dále dokazování doplněno o čtení originálu dodacího listu č. 990942/06 ze dne 25. října 2006 a o vysvětlení žalobkyně o chybějícím podpisu na dodacím listu, dále o čtení originálu dodacího listu ze dne 19. ledna 2007, kdy soud vzal za prokázané, že dodací list je opatřen podpisy zástupce žalobkyně i stěžovatele. Následně pak soud v odůvodnění zkonstatoval, že převzetí tohoto objednaného zboží ve stejném rozsahu bylo stěžovatelkou stvrzeno podpisem pana G. staršího na dodacím listu. Odvolací soud tak podle stěžovatelky evidentně dovodil závěr, který je zcela v rozporu se zjištěními soudu prvního stupně, a to na základě tvrzení, která byla odvolacím soudem přijata v rozporu se zákonem. Tím se podle stěžovatelky dopustil porušení jejího práva na spravedlivý proces a rovnost účastníků v soudním řízení.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ , písm. d) y ČR]. Postup v soudním řízení, včetně provádění a hodnocení důkazů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu navíc není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody.

Podle přesvědčení Ústavního soudu Vrchní soud v Olomouci svým v záhlaví citovaným rozhodnutím rozhodl věcně správně. Své rozhodnutí též přehledně, logicky a srozumitelně odůvodnil, přičemž se dostatečně vypořádal s rozhodujícími skutečnostmi.

Pokud pak jde o stěžovatelčiny námitky stran doplnění dokazování odvolacím soudem o důkazy, které nebyly v řízení před soudem prvního stupně navrhovány, a o skutečnosti, které nebyly v řízení před soudem prvního stupně tvrzeny, dospěl Ústavní soud k závěru, že nejsou důvodné. Podle zjištění Ústavního soudu důkazy originály listin čtenými před odvolacími soudem nebyly žalobkyní navrhovány (zástupce žalobkyně při jednání před odvolacím soudem výslovně uvedl, že nenavrhuje provedení jiných důkazů, než byly provedeny před soudem prvního stupně), nýbrž odvolací soud je provedl, zřejmě dle ust. 213a odst. 1, resp. ust. , sám. Tento postup tak není v rozporu s ust. , potažmo s ust. . Jak vyplývá z protokolu o jednání před odvolacím soudem, na tyto důkazy (které navíc nebyly v řízení důkazy novými, neboť důkaz těmito dodacími listy byl prováděn již před soudem prvního stupně) navazující tvrzení žalobkyně pak vychází z takto prováděného dokazování. Proto Vrchní soud v Olomouci nepochybil, když k těmto důkazům a tvrzením (skutečnostem) přihlédl.

Ústavní soud tak uzavírá, že svým přezkumem nic, co by odporovalo ústavně zaručeným právům stěžovatelky, nezjistil.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. května 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu