Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1139/11

Ústavní soud rozhodl dne 26. května 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů A) Š. M. a B) Ing. I. M., bez právního zastoupení, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. února 2011 č. j. -242, jakož i proti předcházejícím rozhodnutím, spojené s návrhem na zrušení ust. , , a dále ust. , o Ústavním soudu, takto:

Ústavní stížnost a návrh se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Dne 17. dubna 2011 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, ve kterém navrhovatelé napadli rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. února 2011 č. j. -242, jakož i předcházející rozhodnutí.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti navrhli, aby Ústavní soud "označil za nezákonná a protiústavní": rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. února 2011 č. j. -242, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2010 č. j. -202, výzvu Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2011 č. j. -253, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. září 2008 č. j. -10, výzvu Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2008 č. j. -15, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. srpna 2009 č. j. -88, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. února 2010 č. j. -137, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2010 č. j. -161 a dále uložení povinnosti Městským soudem v Praze ze dne 18. srpna 2010 č. j. -186.

Spolu s ústavní stížností stěžovatelé podali návrh na zrušení ust. , a dále ust. , o Ústavním soudu.

Stěžovatelé dále v ústavní stížnosti navrhli, aby Ústavní soud jejich věc projednal přednostně, neboť v meritu věci se jedná o sociální záležitost.

II.

Protože podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v ust. , , , , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), vyzval Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad podání. Současně Ústavní soud navrhovatele poučil o povinném právním zastoupení stěžovatelů v řízení před Ústavním soudem. Současně Ústavní soud stěžovatele upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, bude Ústavní soud nucen podání (ústavní stížnost) ve smyslu ust. odmítnout. Výzva k odstranění vad podání byla Š. M. doručena dne 4. května 2011 a Ing. I. M. dne 6. května 2011.

Dne 17. dubna 2011 bylo Ústavnímu soudu doručeno další podání navrhovatelů, doplněné dále podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 13. května 2011, kterým ovšem vady původního podání odstraněny nebyly. V uvedeném podání navrhovatelé Ústavní soud požádali, aby jim upřesnil, jaké vady podání mají odstranit a současně aby jim prodloužil lhůtu k odstranění vad podání. Ve svém podání stěžovatelé mimo jiné vyjádřili nesouhlas s podmínkou povinného právního zastoupení stanovenou . Výzvu Ústavního soudu ve vztahu k povinnému právnímu zastoupení v řízení před Ústavním soudem stěžovatelé považují s ohledem na jejich návrh na zrušení ust. za "zcela zcestnou". V příloze k tomuto podání stěžovatelé požádali, aby Ústavní soud upustil od požadavku povinného právního zastoupení, neboť ho považují za protiústavní.

Z obsahu ústavní stížnosti i z výše uvedeného podání stěžovatelů je zřejmé, že stěžovatelé odmítají zákonný požadavek povinného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem akceptovat.

S ohledem na obsah ústavní stížnosti a výše uvedené podání stěžovatelů Ústavní soud neshledal důvod k tomu, aby výzvu k odstranění vad podání dále konkretizoval a lhůtu k odstranění vad podání stěžovatelům dále prodlužoval.

O existenci zákonné podmínky povinného právního zastoupení ostatně byli stěžovatelé seznámeni již v souvislosti s podáváním jejich předchozích ústavních stížností. Ústavní soud poukazuje na to, že v poslední době se zabýval dalšími dvěma ústavními stížnostmi týchž stěžovatelů, resp. samotné stěžovatelky, vedenými pod

sp. zn.

a

sp. zn.

, ze kterých rovněž vyplynulo, že odmítají akceptovat zákonný požadavek povinného právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Obě ústavní stížnosti byly Ústavním soudem podle ust. pro neodstranění vad podání odmítnuty.

Dle ust. se návrh usnesením odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Společně s ústavní stížností podali navrhovatelé návrh na zrušení ust. , a dále ust. , o Ústavním soudu. Z ust. vyplývá, že návrh na zrušení zákona či jiného právního předpisu má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze spolu s ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu, vzneseného ve smyslu ust. . Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení zákona, resp. jeho jednotlivých ustanovení (viz shodně usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

).

V rámci podané ústavní stížnosti stěžovatelé požádali, aby Ústavní soud jejich věc, které se ústavní stížnost týká, byla projednána přednostně ve smyslu ust. . Ústavní soud, aniž by v tomto směru přijal příslušné usnesení, od samého počátku postupoval v řízení před ním tak, aby věc stěžovatelů byla projednána co nejrychleji.

Protože navrhovatelé vady svého podání odmítli odstranit, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. odmítl, aniž dále zkoumal, zda Ing. Igor Měšťánek je osobou k podání předmětné ústavní stížnosti oprávněnou. Návrh na zrušení výše uvedených ustanovení Ústavní soud odmítl podle ust. ve spojení s ust. .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. května 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu