Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1196/11

Ústavní soud rozhodl dne 11. května 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatelky GE Money Auto, s. r. o., se sídlem Vyskočilova 1422/1a, Praha 4, zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -29 ze dne 25. 2. 2011 a o návrhu na zrušení , o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení , o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů, se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 22. 4. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen " "). Stěžovatelka dále se svou ústavní stížností spojila návrh na zrušení ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že usnesením č. j. -29 ze dne 25. 2. 2011 potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. -20 ze dne 29. 9. 2010, jímž bylo zastaveno řízení o žalobě stěžovatelky proti společnosti s ručením omezeným ŠŠ projections (dále jen "vedlejší účastnice") o zaplacení částky 30 853,05 Kč s příslušenstvím. Obecné soudy shodně konstatovaly, že na vedlejší účastnici byl dne 20. 8. 2008, tedy před podáním předmětné žaloby, prohlášen konkurz, což představovalo, s ohledem na znění a , neodstranitelný nedostatek podmínky řízení.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že postup zvolený obecnými soudy, tzn. zastavení řízení, představuje porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť se ve svých důsledcích jedná o odepření přístupu k soudu. Stěžovatelka poukázala na skutečnost, že nepřihlásí-li věřitel svou pohledávku do insolvenčního řízení, je její vymahatelnost podstatně ztížena, a to zejména z důvodu hrozícího promlčení pohledávky či dokonce jejího zániku v případě oddlužení ( a násl. ). Věřitel, jehož pohledávka se stala splatnou teprve v průběhu insolvenčního řízení, tak nemá žádný zákonný prostředek k získání dlužného plnění. Dle názoru stěžovatelky je proto jedinou ústavně konformní možností přerušení řízení postupem dle , , ve znění pozdějších předpisů, což některé soudy v praxi činí, v nyní projednávané věci však takto nepostupovaly. Stěžovatelka tak bude nucena vyčkat skončení insolvenčního řízení a poté bude muset opětovně učinit veškeré úkony související s podáním nového návrhu, čímž je dotčeno mimo jiné i její ústavně zaručené právo na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu y.

Ustanovení stanoví jako jeden z účinků zahájení insolvenčního řízení, že pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny žalobou, lze-li je uplatnit přihláškou v řízení dle . Dle názoru stěžovatelky má citované ustanovení diskriminační povahu, neboť jednak znevýhodňuje věřitele, kteří nemají vykonatelnou pohledávku, proti těm, kteří vykonatelnou pohledávku mají [ ], a dále nepřiměřeně protěžuje úpadce, když po řadě věřitelů nelze spravedlivě požadovat, aby nepřetržitě monitorovali, zda se jejich dlužníci nenachází v insolvenčním řízení. Jestliže věřitel zvolí nejobecnější, nejdostupnější a nejjistější způsob vymožení plnění, tzn. podání civilní žaloby, hrozí mu, jak již bylo zmíněno, promlčení či zánik pohledávky.

Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud rozhodl jak uvedeno výše.

II.

Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené , bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí.

Ústavní soud v prvé řadě podotýká, že se zcela totožnou argumentací stěžovatelky již zabýval v usneseních

sp. zn.

a

(obě dostupná na http://nalus.usoud.cz). V nich shledal postup obecných soudů, spočívající v zastavení řízení, plně ústavně konformním, když podotkl, že: "Přestože není jednotný názor, jakým způsobem nakládat se žalobou podanou v rozporu s , výsledek řízení by měl být v podstatě totožný [řízení o takové žalobě končí (ať již zastavením pro neodstranitelnou podmínku řízení nebo zamítnutím pro nedostatek aktivní legitimace), aniž by žalobci bylo vyhověno]. Jiný závěr (např. o nutnosti přerušit řízení) z ani z nikterak nevyplývá a není s ohledem na účel insolvenčního řízení ani žádoucí." (usnesení

sp. zn.

).

Stran ustanovení Ústavní soud konstatoval, že: "Základním účelem úpadkového práva upraveného , je kromě uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka z majetkové podstaty dlužníka i celkové vyřešení majetkových vztahů dlužníka, který je v úpadku. Smyslem je tedy docílit, aby zde po celou dobu trvání řízení existoval právní režim umožňující co nejefektivnější uspokojení věřitelů, a to z hlediska kvantitativního i časového. To se děje pokud možno co nejpřesnějším zjištěním majetku úpadce, k čemuž slouží jednotný režim přihlašování pohledávek spojený právě se zákazem podávání žalob mimo rámec insolvenčního řízení, pročež má tato právní úprava své opodstatnění. Na druhé straně tato úprava chrání i osobu nacházející se v insolvenci. Kdyby byla dána možnost uplatňovat pohledávky u soudu souběžně s insolvenčním řízením, mohla by být osoba nacházející se v insolvenci po skončení insolvenčního řízení vystavena atakům ze strany věřitelů, vycházejícím z pohledávek vzniklých před zahájením insolvenčního řízení, což by mohlo mít za následek riziko opětovného podávání návrhů na insolvenci." (usnesení

sp. zn.

).

I v usnesení

sp. zn.

dospěl Ústavní soud k jednoznačnému závěru, že "napadené ustanovení není v rozporu s ústavním pořádkem. Jeho smyslem je celkové vyřešení majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku, tedy docílení co nejefektivnějšího uspokojení věřitelů, a to v jednotném režimu. Žádnému z věřitelů není nijak bráněno domáhat se uspokojení své pohledávky, byť se tak bude dít pouze cestou přihlášky. Ze stejných důvodů nemůže obstát ani argument stěžovatele o hrozícím promlčení pohledávky, neboť přihláška je řádným uplatněním práva. Na druhou stranu současná právní úprava chrání také dlužníka, který má rovněž právní zájem na co nejefektivnějším vyřešení svého úpadku, a to opět v jednotném režimu. Možnost domáhat se uspokojení pohledávek podáním žaloby mimo insolvenční řízení by tento zájem dlužníka (a rovněž ostatní věřitele) velmi vážně ohrozilo."

Ústavní soud neměl ani v nyní projednávané věci žádný důvod se od výše uvedených závěrů odchýlit, a pro stručnost proto v dalším na odůvodnění citovaných rozhodnutí odkazuje. Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky, nezbylo mu než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle . Osud ústavní stížnosti sdílí rovněž akcesorický návrh na zrušení ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. května 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu