Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1249/11

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti stěžovatelky Městské části Praha 4, IČ: 00063584, se sídlem Táborská 350, Praha 4, zastoupené JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou, se sídlem Praha 4, Medkova 913/48, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2011, č. j. -129, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se řádně a včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že soud porušil její základní práva zaručená , a d (dále jen "").

V řízení před obecnými soudy byl veden spor o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ve kterém stěžovatelka vystupovala jako vedlejší účastník řízení na straně žalovaného Hlavního města Prahy. Žaloba v této věci byla vzata žalobcem zpět; soud prvého stupně řízení zastavil a v rámci rozhodnutí o nákladech řízení přiznal nárok na jejich náhradu vůči žalobci mimo jiné též stěžovatelce. Proti tomuto výroku podala stěžovatelka odvolání, a to z důvodů nesprávného výpočtu výše přisouzených nákladů.

Odvolací soud ústavní stížností napadeným usnesením napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení přisouzených stěžovatelce změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl tak, že žalobce a vedlejší účastnice nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Změnu rozhodnutí soudu prvního stupně odůvodnil tím, že předmětem sporu bylo zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, které je svým charakterem řízením, v němž oba účastníci mohou podat návrh na jeho zrušení a vypořádání. Z toho dovozoval, že přiléhavým řešením bylo nepřiznat náhradu nákladů řízení podle (dále jen "") žádnému z účastníků, a to i s přihlédnutím k tomu, že důvodem zpětvzetí žaloby žalobcem byla jeho snaha předmět sporu řešit dohodou.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že v daném případě nebylo postupováno v souladu se zákonem, neboť ustanovení bylo aplikováno bez provázanosti s ustanovením Poukázala na to, že v dané věci to byl žalobce, který procesně zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Argumentaci soudu považuje za nepřiléhavou zejména v té části, kde se odvolává na vyjádření žalobce o snaze řešit předmět sporu dohodou. O žádnou dohodu se nepokusil a smírné řešení předmětu sporu nikdy nevyvolal. Z toho dovozuje, že ze strany odvolacího soudu bylo porušeno právo na spravedlivý proces a navrhla, aby napadené rozhodnutí Ústavní soud zrušil.

Ústavní soud úvodem připomíná, že rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy, a proto mu nepřísluší právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka se dovolávala ochrany svých základních práv obsažených vě, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení se nepochybně může některého účastníka řízení citelně dotknout, zejména jde-li o vysokou částku, avšak ani v takovém případě jej nelze z hlediska kriterií spravedlivého (fair) procesu klást na stejnou úroveň, jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Proto úspěšné uplatnění ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální. Přitom platí již dříve vyslovené stanovisko Ústavního soudu, že rozdílný názor na interpretaci jednoduchého práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces (srov. usnesení ve věci

sp. zn.

, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. č. 27, usn. č. 25, str. 307).

Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatelka především dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Pokud stěžovatelka argumentovala tím, že postupem soudu bylo zasaženo do jejího práva vlastnického, jehož stejný obsah a ochranu pro všechny vlastníky zaručuje y, připomíná Ústavní soud, že ve svých rozhodnutích opakovaně vyložil (např. svazek 1, nález č. 5 Sbírky nálezů a usnesení ÚS ČR), že chápe toto ustanovení především jako příkaz ústavního zákonodárce adresovaný zákonodárci obyčejnému, aby nikoho ve své rozhodovací činnosti z práva na vlastnictví nevylučoval. Nemůže tedy jít o ochranu vlastnického práva tam, kde toto právo nevzniklo, ale nejprve (např. rozhodnutím soudu) vzniknout má. Napadeným rozhodnutím nebylo zasaženo ani do práva na právní pomoc, neboť v tomto právu nebyla stěžovatelka nijak omezena. Právo na náhradu nákladů řízení není součástí základního práva na právní pomoc.

Ústavní soud ověřil, že obecný soud rozhodoval v souladu s principy hlavy pátéy a jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti. Vzhledem k tomu byl návrh dle ustanovení odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. května 2011

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu