Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1272/11

Ústavní soud rozhodl dne 16. května 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Tělocvičné jednoty Sokol Olomouc, se sídlem tř. 17 listopadu 1, 772 00 Olomouc, IČ 60799650, zastoupeného JUDr. Radkem Rozmánkem, advokátem se sídlem Švédská 6, 772 00 Olomouc, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. ledna 2011 č. j. -666, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. listopadu 2010 č. j. -649, jímž došlo k zamítnutí návrhu stěžovatele na prominutí zmeškání lhůty k odvolání proti rozsudku tohoto soudu ze dne 30. prosince 2009 č. j. -560 ( ) a dále k zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku návrhu na prominutí zmeškání lhůty.

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci stěžovatel napadl včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností. Tvrdil, že jím bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, zakotvených v y základních práva svobod a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle přesvědčení stěžovatele odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení , a to v důsledku neakceptování hledisek a skutečností podrobně popsaných v návrhu.

Stěžovatel má stručně shrnuto za to, že pokud po odpadnutí překážky, jež zapříčinila zmeškání lhůty k podání odvolání, ve lhůtě patnácti dnů po tomto odpadnutí nastala opět skutečnost kvalifikovatelná jako "omluvitelný důvod", měl k tomu odvolací soud odpovídajícím způsobem přihlédnout, tj. prominutí zmeškání lhůty prominout (opět) potud, že měl přihlédnout k této skutečnosti (omluvitelnému důvodu) obdobně jako při "stavení lhůty" s důsledky z toho plynoucími.

Vycházeje z tohoto svého přesvědčení, domáhal se stěžovatel, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Nutno říci, že Vrchní soud v Olomouci se nikoliv nevýznamnými věcnými argumenty stěžovatele, opakovanými v ústavní stížnosti, náležitě zabýval a jakkoliv je nebagatelizoval. Nečiní tak při svých úvahách ani Ústavní soud.

Stěžovatel ve svých stížnostních námitkách odhlíží od toho, že Vrchní soud v Olomouci odůvodnil své rozhodnutí (rovněž) tím, že stěžovatelem v argumentaci užitý pojem "stavení lhůty" upravuje pouze hmotné právo (kupř. § 112 obč. zák.), procesní právo tuto možnost nezná a nepřipouští. Konstatoval, že stěžovatel po odpadnutí překážky, jež založila zmeškání lhůty pro podání odvolání, měl na podání odvolání (případně i nesplňující všechny zákonem požadované náležitosti) lhůtu patnácti dnů do 18. května 2010, přičemž omluvitelné důvody, které měly u zmocněnce stěžovatele nastat znovu v době od 15. května 2010, považoval z pohledu plynutí této patnáctidenní lhůty v návaznosti na uvedené (již) za právně bezvýznamné.

Tento závěr stěžovatel argumentačně nekonfrontuje, resp. nenabízí jiný zákonem podložený argumentační rámec jemu konkurující, a výrazem interpretační svévole ( y ČR, d), za Vrchním soudem v Olomouci popsaných konkrétních okolností, dle Ústavního soudu není.

V důsledku toho byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. května 2011

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu