Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1046/11

Ústavní soud rozhodl dne 19. května 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti společnosti Euro Capital 2000, a. s., se sídlem Pobřežní 224/20, 186 00 Praha 8 - Karlín, zastoupené Mgr. Petrem Neumannem, advokátem, AK se sídlem Revoluční 15, 110 00 Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2010, č. j. -269 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva. Konkrétně stěžovatelka namítala porušení práva na spravedlivý proces, jež je zakotveno v ustanovení d (dále jen "") a v ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a práva vlastnit majetek chráněného ustanoveními y a Dodatkového protokolu k Úmluvě.

Porušení těchto práv spatřovala stěžovatelka v tom, že odvolací soud uznal nález Mezinárodního rozhodčího soudu a povolil jeho výkon, ačkoliv tento nález odporoval veřejnému pořádku České republiky. Rozpor rozhodčího nálezu s veřejným pořádkem tkvěl dle stěžovatelky ve skutečnosti, že jí byla uložena povinnost k náhradě nepřiměřeně vysokých nákladů řízení, ačkoliv se Mezinárodní rozhodčí soud její žalobou nezabýval meritorně a odmítl ji z procesních důvodů. Nepřípustnost tohoto postupu dokládala stěžovatelka i tím, že povinnost k náhradě nákladů řízení ve stejné výši byla uložena i druhému žalobci, jehož žalobou se však Mezinárodní rozhodčí soud zabýval meritorně a zamítl ji až po dlouhém a náročném řízení. Přitakání takovému postupu ze strany Krajského soudu v Ostravě nelze tudíž dle stěžovatelky z ústavněprávního pohledu akceptovat.

II.

Skutkový děj netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je účastníkům řízení znám.

III.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. y) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález

sp. zn.

, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Napadené rozhodnutí však dle názoru Ústavního soudu za protiústavní ve shora naznačeném smyslu považovat nelze.

Krajský soud v Ostravě se v napadeném usnesení řádně vypořádal se všemi stěžovatelčinými námitkami a dostatečně vyložil, z jakého důvodu byl rozhodčí nález Mezinárodního rozhodčího soudu uznán a proč byl povolen jeho výkon.

Konkrétně Ústavní soud nemůže mít žádných ústavněprávních výhrad proti právnímu názoru odvolacího soudu, že samotná výše nákladů řízení, k jejichž úhradě byla stěžovatelka rozhodčím nálezem zavázána, nebyla v rozporu s veřejným pořádkem České republiky. Za přesvědčivý a z ústavněprávního hlediska akceptovatelný považuje Ústavní soud i závěr, podle něhož rozhodčí nález netrpěl žádnou z dalších vad, jež by jeho uznání (či povolení výkonu) bránily. Ve zbytku proto může Ústavní soud na odůvodnění napadeného rozhodnutí - maje je za ústavně konformní - odkázat.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu