Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1307/11

Ústavní soud rozhodl dne 19. května 2011 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. Š., zastoupené JUDr. Marcelou Lechnerovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 24, Praha 1, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 2. 2011 č. j. -267, a rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 7. 6. 2010 č. j. -234, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností předanou k poštovní přepravě dne 4. 5. 2011, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť měla za to, že jimi byla porušena její základní práva garantovaná , a d (dále jen " "). Dále jimi měly být porušeny , a y.

Okresní soud v Klatovech v záhlaví citovaným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky, jíž se domáhala zaplacení částky 23 809 Kč s příslušenstvím jako slevy z kupní ceny motocyklu, který na základě kupní smlouvy ze dne 30. 7. 2003 za celkovou částku 40 000 Kč zakoupila od žalovaného - J. P. Práva na slevu z kupní ceny se domáhala poté, co se na motocyklu objevily vady, které jej učinily nepojízdným. Okresní soud žalobu zamítl s odůvodněním, že se stěžovatelce, a to i s ohledem na závěry znaleckého posudku Ing. K. ohledně stavu motocyklu v době uzavření kupní smlouvy, nepodařilo v souladu s ust. § 499 a § 504 obč. zák. prokázat existenci jí namítaných vad motocyklu v době jeho převzetí. K dalším vytýkaným vadám soud nepřihlédl, neboť nebyly stěžovatelkou reklamovány řádně a včas (§ 102 obč. zák.). Proto soud poté, co pro nadbytečnost a irelevanci odmítl další návrhy stěžovatelky na doplnění dokazování (dopracování znaleckého posudku, výslechy svědků), její žalobu zamítl a dále rozhodl o nákladech řízení a o povinnosti stěžovatelky zaplatit soudní poplatek.

K odvolání stěžovatelky, v němž namítala porušení svých procesních práv ze strany okresního soudu, když odmítl provést jí navržené důkazy a své rozhodnutí tak učinil na základě nedostatečně provedeného a zmatečného dokazování, Krajský soud v Plzni v záhlaví citovaným rozsudkem rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil dle V odůvodnění mimo jiné konstatoval, že "(z)e zcela jednoznačných závěrů znalce Ing. K. bylo prokázáno, že z technického hlediska nelze určit příčinu vzniku vytčené vady pístu a válce motoru motocyklu, a proto se nelze objektivně vyjádřit, zda vytčená vada existovala již v době převzetí věci. (...) Nelze navíc vyloučit, že k vytýkaným vadám mohlo dojít i v souvislosti s následnými opravami motocyklu, které (stěžovatelka) zajišťovala." (str. 3 rozsudku). Proto krajský soud uzavřel, že "nebylo prokázáno, že vytýkané vady motoru existovaly již v době převzetí věci, soud I. stupně nepochybil, pokud žalobu jako nedůvodnou zamítl." (str. 3 rozsudku). Následně ve výroku II. krajský soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti nicméně výše předestřené závěry obecných soudů i nadále zpochybňovala a na podporu tvrzení o porušení svých základních práv velmi obsáhle předestřela obdobnou argumentaci, která byla již obsahem podaného odvolání a je tak v podstatě opakováním a rozvedením námitek, které stěžovatelka uplatnila v řízení před obecnými soudy. I nadále tak stěžovatelka polemizovala se způsobem, jakým zejména okresní soud prováděl dokazování, když odmítl provést jí navržené důkazy. Stejně tak nesouhlasila s dílčími právními závěry obecných soudů, k nimž dle jejího názoru dospěly na základě nedostatečného a zmatečného hodnocení provedených důkazů. Proto navrhla, aby Ústavní soud v záhlaví citovaná rozhodnutí obecných soudů svým nálezem zrušil.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již opakovaně judikoval, za jakých podmínek přistoupí k posouzení toho, zda hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Je tomu tak pouze za situace, kdy lze usuzovat o extrémním nesouladu mezi prováděnými důkazy a skutkovými zjištěními, která z provedených důkazů soud učinil, což v důsledku vedlo k vadnému právnímu posouzení věci. Jinými slovy jde o situaci, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování. Jestliže obecné soudy respektují kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. znovu posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy (k tomu srov. nález

sp. zn.

ze dne 23. 3. 2004 (N 42/32 SbNU 405) nebo nález

sp. zn.

ze dne 20. 9. 2006 (N 167/42 SbNU 407).

Ústavní soud proto vztáhl shora uvedená kritéria na napadená rozhodnutí a neshledal nic, co by svědčilo o porušení základních práv stěžovatelky. Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, stěžovatelka své námitky obsažené v ústavní stížnosti opřela především o polemiku se skutkovými zjištěními obecných soudů a fakta týkající se hodnocení důkazů v proběhnuvším řízení před obecnými soudy o jí podané žalobě, která se shodují s námitkami, jež sama uplatňovala již v průběhu odvolacího řízení. Stěžovatelka tak navzdory svému tvrzení v ústavní stížnosti, že si je míry ústavního přezkumu rozhodnutí obecných soudů Ústavním soudem vědoma, staví Ústavní soud právě do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší. Neboť její námitky obsažené v ústavní stížnosti, jsou ve svém obsahu pouze polemikou s právními závěry obecných soudů ohledně prokázání existence vytýkaných vad motocyklu v době jeho převzetí, a to v rovině podústavního práva.

Navíc po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy přihlédly ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo, vycházely z dostatečného množství relevantních důkazů (zejm. znalecký posudek Ing. K., výpověď stěžovatelky a další svědecké výpovědi) a detailně zdůvodnily, o které skutečnosti a důkazy opřely svá rozhodnutí. Krajský soud a před ním i okresní soud se s námitkami stěžovatelky řádně vypořádaly, a to především se stěžejní námitkou týkající se neprovedení jí navržených důkazu svědeckou výpovědí svědků W. a B., když je považovaly vzhledem k závěrům znaleckého posudku za nadbytečné a stěžovatelkou tvrzené skutečnosti nepotvrzující (viz výše, str. 3 - 4 rozsudku okresního soudu). Nelze tak přisvědčit v ústavní stížnosti předestřené argumentaci stěžovatelky týkající se opomenutého důkazu, neboť se v posuzované věci o případ opomenutého důkazu nejedná. O ten jde dle ustálené judikatury Ústavního soudu pouze tehdy, byl-li sice v řízení navržený důkaz proveden, avšak soud se s ním v rámci hodnocení důkazů nijak nevypořádal, anebo se jedná o situaci, kdy byl soudem návrh účastníka řízení na provedení důkazu bez adekvátního zdůvodnění zamítnut (srov. k tomu např. nález

sp. zn.

ze dne 10. 4. 2001 (N 57/22 SbNU 19), nález

sp. zn.

ze dne 25. 1. 2001 (N 17/21 SbNU 153) nebo nález

sp. zn.

ze dne 8. 11. 2006 (N 208/43 SbNU 323).

Ústavní soud proto neshledal v napadených rozhodnutích porušení základních práv stěžovatelky, jak tvrdila v ústavní stížnosti, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2011

Vojen Güttler

předseda senátu