Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1319/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti obchodní společnosti Stavebniny Černý, s. r. o., se sídlem K Vápence 461, Teplice, zastoupené Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem Advokátní kanceláře Dvořák a partneři, s. r. o., se sídlem v Kladně, proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích č. j. -55 ze dne 2. února 2011, za účasti Okresního soudu v Teplicích, jako účastníka řízení, a J. T., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 5. května 2011 se stěžovatelka domáhá zrušení shora označeného rozsudku. Tím jí bylo uloženo zaplatit vedlejší účastnici řízení 6.492 Kč s příslušenstvím z titulu nevyplacené části mzdy, resp. neoprávněně provedené srážky mzdy, a co do uplatněné částky 1.000 Kč byla žaloba zamítnuta. Stěžovatelka tvrdí, že tímto rozsudkem bylo zasaženo do jejích práv podle , a y, a podle , a 3, , , , a d.

2. Stěžovatelka konkrétně namítá, že z odůvodnění napadeného rozsudku není zřejmé, jaké důkazy soud provedl a jaké nikoli, není v něm uvedeno, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv, absentuje informace o tom, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, jakož i zdůvodnění, proč se nezabýval dalšími pro věc rozhodnými tvrzeními stěžovatelky, a proč neprovedl další stěžovatelkou navrhované důkazy. Soud se rovněž nevypořádal se všemi skutečnostmi zjištěnými z provedených důkazů ani neuvedl, že by z provedených důkazů žádné relevantní skutečnosti nezjistil.

3. Ústavní soud předesílá, že č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), rozeznává v , jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Jen pro pořádek je třeba upozornit, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter kontradiktorního řízení.

4. Dále Ústavní soud zdůrazňuje, že není běžným dalším stupněm v systému všeobecného soudnictví (

sp. zn.

, N 17/1 SbNU 123). Proto skutečnost, že obecné soudy vyslovily názor, s nímž se někdo neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (

sp. zn.

, N 63/5 SbNU 481). V minulosti proto Ústavní soud vymezil, že nesprávná aplikace podústavního práva obecnými soudy má za následek porušení základních práv a svobod zásadně pouze v případech konkurence norem podústavního práva, konkurence jejich výkladových alternativ, a konečně v případech svévolné aplikace podústavního práva (

sp. zn.

, N 10/29 SbNU 69), resp. v případech důkazů opomenutých, důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně v případech hodnocení důkazů bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti je tak v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (

sp. zn.

, N 91/33 SbNU 377). O nic takového ale v posuzovaném případě nejde.

5. Z odůvodnění napadeného rozsudku zcela jasně vyplývá, že jako základ skutkových zjištění vzal obecný soud mzdové lístky vystavené stěžovatelkou na jméno vedlejší účastnice řízení, a zamítl návrhy na doplnění dokazování výslechem jednatele stěžovatelky, vedlejší účastnice řízení a P. Z. s tím, že údaje získané ze shora uvedených podkladů zcela postačují pro rozhodnutí. Dále z rozsudku zcela jasně vyplývá, že vzal za prokázáno, že stěžovatelka měla v předmětných dvou měsících nárok na mzdu v určité výši, a dále v jednom z nich jí byla přiznána prémie, přičemž současně byla v obou měsících sražena ze mzdy částka s označením "péče o zboží". Tyto srážky neshledal obecný soud souladnými s , a proto žalobě ve výše uvedeném rozsahu vyhověl. Zcela jasně tedy z rozsudku vyplývá, že nebyla shledána opodstatněnou procesní obrana stěžovatelky, podle níž se nejednalo o srážky, ale toliko o nevyplacení nenárokové části mzdy.

6. Z výše uvedeného je zřejmé, že obecný soud postupoval zcela v souladu se svými pravomocemi jak při vedení dokazování (omezením jeho rozsahu), tak při jeho hodnocení, a dále i při aplikaci právní normy na zjištěný skutkový stav. Postup obecného soudu je jasný, srozumitelný, logický předvídatelný, má oporu v žalobou uplatněném nároku, v provedeném dokazování i v právním řádu, a proto lze napadený rozsudek shledat ústavně souladným. Námitky stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti jsou tak jen polemikou se závěry obecného soudu, která není sama o sobě způsobilá posunout věc do ústavněprávní roviny, jak bylo vyloženo výše.

7. Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelky. Proto byla její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2011

Jiří Nykodým v. r.

předseda senátu