Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1118/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké v právní věci stěžovatelů a) M. B., a b) M. B., zastoupených Mgr. Petrem Buršíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Husova 13, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 1. 2011 č. j. -143 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 12. 2010 č. j. -153, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelé domáhali zrušení shora označených usnesení obecných soudů, a to s odkazem na porušení ústavně zaručených práv a svobod deklarovaných v a d (dále jen " "). V odůvodnění své ústavní stížnosti stěžovatelé vyjádřili nesouhlas se závěry obecných soudů v napadených rozhodnutích, kterými obecné soudy zamítly jejich návrh na ustanovení zástupce podle pro dovolací řízení. Zdůraznili osobní charakter případu, kdy v důsledku exekuce, která je vedena na jejich movitý majetek, došlo k údajnému porušení jejich práva na respektování nedotknutelnosti obydlí.

Z přiložených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že usnesením ze dne 6. 12. 2010 č. j. -153 rozhodl Okresní soud Plzeň-město o návrhu stěžovatele b) o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení tak, že ji zamítl. Soud prvého stupně ve svém rozhodnutí uvedl, že stěžovatel odůvodnil svoji žádost tíživou sociální situací a nedostatkem finančních prostředků, avšak ani netvrdil, že by se od doby, kdy byly jeho předchozí žádosti o osvobození od soudních poplatků zamítnuty, jeho majetkové poměry zhoršily tak, aby splňoval podmínky pro případné osvobození od soudních poplatků ve smyslu Soud prvého stupně přitom poukázal na jednotlivá zamítavá rozhodnutí o žádostech stěžovatelů. K projednávané žádosti dále konstatoval, že stěžovatel b) je sice starobním důchodcem, avšak z jeho strany jde v této věci o svévolné a zcela zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, když předmětem řízení je tzv. excindační (vylučovací) žaloba ve smyslu , k níž je aktivně věcně legitimována toliko třetí osoba rozdílná od oprávněného a povinného. Stěžovatel b) je ovšem v exekučním řízení povinným a navíc dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není dovolání podle přípustné.

K odvolání stěžovatele b) bylo shora uvedené usnesení soudu prvého stupně Krajským soudem v Plzni potvrzeno usnesením ze dne 25. 1. 2011 č. j. -143. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvého stupně a zdůraznil, že návrhy stěžovatele b) na osvobození od soudních poplatků byly soudy pravomocně zamítnuty opakovaně, stěžovatel b) změnu poměrů v této konkrétní žádosti nedoložil, a proto nejsou dány ani zákonné předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Dle ustanoví předseda senátu účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. Jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu zástupce z řad advokátů.

Podle ustanovení věta prvá může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka, nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Z dikce uvedeného ustanovení (srov. obrat "může přiznat") lze ovšem dovodit, že je obecnému soudu ponechán prostor k uvážení, aby osvobození od soudních poplatků účastníkovi zcela nebo zčásti přiznal. Jediným omezujícím předpokladem pro přiznání uvedeného osvobození je naplnění vymezených podmínek. Rozhodnutí o tom, zda jsou tyto podmínky naplněny, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů, není tedy otázkou v rovině ústavnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší zasahovat do výsostného práva obecného soudu komplexně posoudit, zda v konkrétním případě byly doloženy a naplněny důvody pro přiznání dobrodiní zákona - osvobození od poplatku (srov. např.

, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 19, nález č. 28, str. 275.).

Ústavní soud může toliko přezkoumat, zda napadená rozhodnutí byla náležitě, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněna a zda zjevně nejsou výsledkem libovůle ze strany soudů. V posuzované věci ovšem žádné takové pochybení neshledal. Ústavní soud po prostudování odůvodnění napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že soudy obou stupňů se v souladu s ustanovením a žádostí stěžovatele b) zabývaly a svůj následný postup řádně odůvodnily a uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které skutečnosti pro ně byly ve věci významné. Obecné soudy dospěly k závěru, že není důvod se odchylovat od závěrů dřívějších rozhodnutí týkajících se posouzení podmínek pro osvobození od placení soudních poplatků v případě stěžovatelů. Nové ve prospěch stěžovatele b) použitelné skutečnosti v průběhu řízení najevo nevyšly a stěžovatel b) je ostatně ani sám netvrdil. Otázkou, zda lze i v případě, že se jedná o řízení, v němž je právní zastoupení povinné, odůvodnit zamítnutí žádosti účastníka o ustanovení právního zástupce tím, že se z jeho strany jedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, se Ústavní soud přitom podrobně zabýval např. v usnesení

sp. zn.

(dostupné na http://nalus.usoud.cz), z nějž plyne, že takový postup je, in abstracto, v souladu s ústavním pořádkem. Ústavní soud neměl ani v projednávané věci důvod se od závěrů vyslovených v citovaném usnesení odchýlit a pro stručnost na ně odkazuje. Je totiž nepochybné, že i pokud by stěžovatelé v této konkrétní věci podali dovolání prostřednictvím advokáta, bylo by pro nepřípustnost dovolacím soudem odmítnuto, aniž by se jím soud věcně mohl zabývat. Obecné soudy podle Ústavního soudu tedy dostály požadavku transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí. Jejich postupu nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Okolnost, že se stěžovatelé se závěry obecných soudů neztotožňují, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti.

Vzhledem k tomu, že napadená rozhodnutí soudů nevybočila z mezí ústavnosti, Ústavní soud postupoval podle ustanovení a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2011

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu