Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 379/11

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti nezletilého Jana (jedná se o pseudonym), zastoupeného svými rodiči, právně zastoupených Mgr. Terezou Horáčkovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Líbeznice, Lánská 453, směřující proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 17. května 2010, č.j. -190, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. října 2010, č.j. -213, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zakotvené v d (dále jen " "), jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čímž mělo dojít ke zkrácení v principu právního státu zakotveného v y.

Výše uvedeným rozsudkem Obvodní soud Praha - východ upustil od uložení opatření podle , o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věcech mládeže (výrok I.), opatrovnici přiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). K odvolání opatrovnice odvolací soud napadeným usnesením rozsudek soudu prvého stupně potvrdil (výrok I.), opatrovnici přiznal náhradu na nákladech odvolacího řízení (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

Stěžovatel se domnívá, že v jeho věci došlo k porušení práva na spravedlivý proces, neboť v odvolacím řízení nebyl proveden jím navržený důkaz - doplnění znaleckého posudku o možnosti stěžovatele dokonat trestný čin, tedy uskutečnit pohlavní styk s ohledem na jeho věk a vyspělost způsobem, který popsal poškozený, a tedy prokázat, zda došlo k naplnění subjektivní stránky trestného činu. Obecné soudy tak nezjistily skutkový stav, o němž by neexistovaly důvodné pochybnosti, což činí jejich závěry nepřezkoumatelnými. K tomu odkázal na nález

sp. zn.

, který uvedl, že právu účastníka řízení navrhnout důkaz odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, a pro případ, kdy jim soud nevyhoví, uvést, proč tak neučinil. S ohledem na uvedené stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 13 Rodo 6/2010, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.

Policejní orgán odložil podezření ze spáchání trestného činu znásilnění, kterého se měl stěžovatel dopustit ve formě spolupachatelství, neboť trestní stíhání bylo nepřípustné podle § 11 odst. 1 písm. d) trestního řádu. Stěžovatel se měl společně se spolužákem rovněž ve věku 12 let znásilnit dalšího (11letého) spolužáka. S ohledem na věk pachatelů byla věc odložena a byla projednána podle zákona o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy, přičemž, jak výše uvedeno, od uložení opatření bylo upuštěno. Z odůvodnění napadeného usnesení je patrné, že soud se důkladně zabýval odvolacími námitkami a tyto srozumitelně posoudil jako nedůvodné. Konkrétně k námitce týkající se schopnosti stěžovatele dokonat trestný čin, popsané i v ústavní stížnosti, uvedl, že samo dokonání znásilnění není pro posouzení věci rozhodné s ohledem na trestnost samotného pokusu o trestný čin. Rovněž k dalším námitkám uvedeným v odvolání se Krajský soud v Praze vyjádřil dostatečně přezkoumatelným způsobem, který není možné označit za opomenutí, jež namítá stěžovatel. V projednávaném případě se tedy nejedná o opomenuté důkazy ve smyslu citovaného nálezu, a tím ke zkrácení v právu na spravedlivý proces.

Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajištěno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Pokud jde o tvrzené porušení y, Ústavní soud neshledal, že by byl stěžovatel postupem soudů zkrácen tvrzeným způsobem v zakotveném právu. Samo tvrzení o zkrácení v právu, založené výhradně na nesouhlasu se závěry obecných soudů, není způsobilé ke zvrácení napadených rozhodnutí. Soudy v řízení postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a úplně odůvodnily. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. května 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu