Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 960/11

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu stěžovatele JUDr. V. K., advokátem nezastoupeného, jímž se domáhá uložení povinnosti Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, a předsedovi Krajského soudu v Brně, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel obrátil na Ústavní soud s podáním označeným jako "Ústavní stížnost - návrh na uložení povinnosti jednat státním orgánům, zajišťujícím realizaci té složky státní moci, které se říká výkonná" a žádá, aby jím Ústavní soud uložil 1) Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, povinnost prověřit, zda v jím popsaném případě nejde o korupci či jiné trestné činy a 2) předsedovi Krajského soudu v Brně povinnost podat podnět ke kárnému řízení proti soudcům, kteří vydali rozhodnutí stěžovatelem v textu blíže označená.

Z textu podání a připojených příloh vyplývá, že stěžovatel zahájil před obecným soudem spor o zaplacení částky 544.389,26 Kč s příslušenstvím z titulu vypořádání práv a povinností souvisejících s činností sdružení. V prvním stupni řízení sice se žalobou uspěl, ovšem odvolací soud na základě odlišného skutkového i právního hodnocení případu rozsudek zrušil a věc vrátil zpět okresnímu soudu. Stěžovatel se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu je výsledkem komplotu a korupčního jednání členů odvolacího senátu, k případu přizvaných znalců, protistrany a jeho vlastního advokáta. Poukazuje - byť pro Ústavní soud na hranici srozumitelnosti - na jednotlivé okolnosti, z nichž uvedený závěr dovozuje; je přesvědčen, že jednak jimi a jednak způsobem, jakým byly vyřízeny jeho stížnosti a podněty během řízení učiněné, byla porušena jeho základní práva a svobody.

Podání není perfektní z hlediska formálních náležitostí. Především se stěžovatel obrátil na Ústavní soud sám, nikoliv prostřednictvím advokáta, který by ústavní stížnost koncipoval, jak to u fyzických osob - stěžovatelů - bezvýjimečně vyžaduje , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a to i v případech, kdy stěžovatelé mají právnické vzdělání, ale dokonce i tehdy, jsou-li sami advokáty. Protože by ale ani odstranění tohoto nedostatku nemohlo z důvodu uvedeného níže vést k tomu, aby se Ústavní soud zabýval věcnou stránkou případu, stěžovatele k nápravě nevyzýval a bez dalšího soudcem zpravodajem rozhodl.

Soudce zpravodaj o návrhu uvažoval takto. S výjimkou specifického návrhu podle a násl. se fyzická osoba, která není privilegovaným navrhovatelem ve smyslu příslušných ustanovení upravujících jednotlivé typy řízení, může na Ústavní soud obrátit leda s ústavní stížností, k níž eventuálně připojí návrh podle . Ústavní stížnost je podle oprávněna podat tehdy, tvrdí-li, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. V zásadě tedy musí jít o individuální akt vydaný v řízení, jehož se fyzická osoba - stěžovatel - účastnila, a který se týká jejích práv a povinností. Eventuálně se lze ústavní stížností bránit jinému zásahu orgánu veřejné moci, za který judikatura Ústavního soudu považuje např. průtahy v řízení, kontrolní činnost, aj. Ústavní soud je - stejně jako ostatní orgány veřejné moci - ve své pravomoci limitován zákonem (y a d). Jak může Ústavní soud rozhodnout o ústavní stížnosti, vymezuje . Stížnostní petit, tedy návrh stěžovatele, jak by mělo být v jeho věci rozhodnuto, se záběru ustanovení zcela vymyká. Není v pravomoci Ústavního soudu, aby na základě podnětu občanů úkoloval orgány činné v trestním řízení a ukládal jim prověřovat, zda určitá jednání náhodou nenaplňují znaky trestných činů. Totéž platí i ve vztahu ke kárné pravomoci předsedy krajského soudu.

Protože petit je formulován zcela jednoznačně a ani z textu podání nelze dovodit, že by se stěžovatel ve skutečnosti domáhal po Ústavním soudu jiného výroku, musel soudce zpravodaj stěžovatelův návrh podle ustanovení odmítnout, neboť k projednání není Ústavní soud příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2011

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj