Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 885/11

Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele A. P., zastoupeného JUDr. Václavem Kaskou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 1, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2010 č. j. -234, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku, kterým Nejvyšší soud České republiky zamítl dovolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 9. 2008 č. j. -179. Uvedl, že byl soudem I. stupně zavázán zaplatit žalobci, tj. Společenství vlastníků domu Václava Volfa 1321/7 v Českých Budějovicích, částku 77.862,- Kč s příslušenstvím, a to z titulu dosud neuhrazené části podílu žalovaného na investice vložené do rekonstrukce, resp. opravy bytového domu čp. 1321/7 v Českých Budějovicích. Soudy se v řízení nevypořádaly s jeho námitkami vztahujícími se k aktivní legitimaci žalobce a také jeho pasivní legitimací jako žalovaného. Poukázal na skutečnost, že on jako vlastník jednotky převedl tuto na jiného, a proto bylo nutno řešit, zda na nového nabyvatele přechází i splatné pohledávky společenství, jejichž subjektem byl dosavadní vlastník. Šlo především o výklad přechodu práv a povinností spojených s vlastnictvím jednotky a se spoluvlastnictvím společných částí domu dle Poněvadž s rozhodnutím odvolacího soudu nebyl spokojen, podal proti němu dovolání k Nejvyššímu soudu, který sice dospěl k závěru o zásadním právním významu otázek, jež se v předmětné věci vyskytly a které dosud nebyly judikaturou řešeny, dovolání však zamítl, když věc posoudil v podstatě stejně, jako předchozí soudy. K obsahu rozsudku dovolacího soudu proto zpochybnil jeho závěry opírající se o výklad zákona o vlastnictví bytů a judikaturu, vztahující se k otázce vypořádání pohledávek na dlužném nájemném vůči bytovému družstvu po smluvním převodu členských práv a povinností dosavadního člena družstva na jinou osobu. Podle jeho přesvědčení však v předmětném řízení šlo o věc odlišnou a mělo být o ní rozhodnuto v souladu s d, podle kterého vlastnictví zavazuje, a proto vlastníka zavazuje k úhradě nákladů spojených s předmětem vlastnictví. Pro uvedené považuje rozhodnutí soudu za učiněné v rozporu s jeho právy, zakotvenými v a d.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud se v rozhodnutí, jímž zamítl dovolání žalovaného (nyní stěžovatele), vypořádal se všemi jeho námitkami uplatněnými dle a a své závěry o správnosti rozsudku a právních názorech soudu I. a II. stupně vyčerpávajícím způsobem s poukazem na skutková zjištění, na zákona o vlastnictví bytů, na odborný výklad k ustanovením tohoto právního předpisu, jakož i na znění občanského zákona, odůvodnil. Nutno dodat, že právě citované ustanovení občanského zákona upravuje způsob převzetí dluhu, když v předmětné věci v souladu s jeho zněním nový vlastník bytové jednotky dluh vlastníka původního nepochybně nepřevzal. Na přiléhavé odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu lze v dalším zcela odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu