Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 930/11

Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. R. Ž., zastoupeného JUDr. Radimem Vicherkem, advokátem v Moravské Ostravě, Masná 8, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010 č. j. -116 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2008 č. j. -93, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel ve včasné ústavní stížnosti navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o zaplacení částky 105.000,56 Kč s příslušenstvím. Nejvyššímu soudu stěžovatel vytkl, že se nevypořádal s námitkami, které stěžovatel v dovolání podrobně rozvedl. Nejvyšší soud dle stěžovatele nesprávně aplikoval příslušná ustanovení obchodního zákoníku na jeho věc. Stěžovatel dále namítal, že závěry obecných soudů obou stupňů jsou v extrémním rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Podle stěžovatele tak bylo napadenými rozhodnutími porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle a d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tvrdí dále, že napadaná rozhodnutí jsou v rozporu s y a a y ČR.

Z ústavní stížnosti a z připojených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 13. května 2008 č. j. -51 zamítl žalobu vedlejší účastnice (v řízení před obecnými soudy žalobkyně) o zaplacení částky 105.000,56 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně a uložil stěžovateli zaplatit žalobkyni částku 92.038,20 Kč s příslušenstvím; jinak výrok ve věci samé potvrdil. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným rozsudkem pro nedůvodnost zamítl.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Její podstatou je polemika stěžovatele se skutkovými i právními závěry obecných soudů, směřující k tomu, aby Ústavní soud jejich rozhodnutí přehodnotil tak, jako by byl vrcholem jejich soustavy. Toto postavení ale Ústavní soud nemá. Jeho úkolem je poskytovat ochranu základním právům a svobodám. Z kompetence Ústavního soudu, jako soudního orgánu ochrany ústavnosti ve smyslu y, vyplývá, že se zásadně nezabývá přehodnocováním dokazování prováděného obecnými soudy. To mu přísluší pouze za situace, kdy by dokazováním byla porušena ústavně zaručená práva a svobody. K tomu může dojít zejména tehdy, jsou-li právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.

Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy obou stupňů dostatečným způsobem přezkoumaly argumenty stěžovatele, ostatně obdobné těm, které opětovně uplatnil i v ústavní stížnosti. Tvrzení stěžovatele, že dovolací soud se nezabýval jeho námitkami, není důvodné. Z odůvodnění napadeného rozsudku dovolacího soudu vyplývá, že tento soud se podrobně zabýval jednotlivými námitkami stěžovatele, které předestřel v dovolání. Ústavní soud, po přezkumu ústavnosti napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že obecné soudy na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu učinily právní závěry, které řádně odůvodnily. Postupovaly zcela v souladu s ustanoveními hlavy pátéy, zakotvující právo na soudní a jinou právní ochranu, a jejich postupu nelze z hlediska ochrany ústavnosti nic vytknout. Pokud stěžovatel zastává v dané věci opačný právní názor, tato skutečnost ještě neodůvodňuje závěr, že by zmíněný proces a rozhodnutí z něho vzešlá znamenaly zásah do jeho základních práv. Zásady spravedlivého procesu podle a násl.y zajišťují, že v souladu s relevantními procesními předpisy musí být v řízení před obecným soudem účastníkovi zejména zaručeno, že jeho věc bude projednána veřejně a v jeho přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem provedeným důkazům. Tyto záruky nebyly v projednávané věci porušeny. Ústavní soud tedy v předmětné věci neshledal nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. Pokud obecné soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení základních práv stěžovatele a v podrobnostech nelze než odkázat na jejich odůvodnění.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl III. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu