Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 833/11

Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Město Sokolov, se sídlem Sokolov, Rokycanova 1929, zastoupeného JUDr. Václavem Krondlem, advokátem v Karlových Varech, Jiráskova 2, proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 29. 12. 2010 č. j. -16, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného rozsudku, kterým byla zamítnuta jeho žaloba na zaplacení částky 9.240,- Kč. Podle stěžovatele vydáním napadeného rozsudku došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

Předmětem sporu bylo posouzení nároku stěžovatele na vydání bezdůvodného obohacení, které vzniklo v důsledku užívání bytu vedlejší účastnicí (v řízení před okresním soudem žalovaná) v době po skončení nájemního poměru.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že vedlejší účastnice, vzhledem k tomu, že užívala byt po skončení nájemního poměru, bezdůvodně se obohacovala na úkor stěžovatele jako vlastníka bytu. Výše bezdůvodného obohacení představuje částku, kterou by vedlejší účastnice musela za užívání bytu zaplatit, a to za období od ledna 2009 do dubna 2009 v celkové výši 9.240,- Kč. Stěžovatel postupu okresního soudu vytýká, že neprovedl jeho návrh na výslech svědkyně (pracovnice správce bytového fondu stěžovatele) a jeho rozhodnutí o neprovedení navrženého důkazu nebylo adekvátně odůvodněno. Podle stěžovatele okresní soud dále směšuje dva samostatně uplatněné nároky - nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši částky spotřebovaných služeb, a nárok na vydání bezdůvodného obohacení v hodnotě užívání bytu. Závěry okresního soudu v odůvodnění napadeného rozsudku však směřují pouze do nároku na úhradu služeb.

Z odůvodnění napadeného rozsudku Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Sokolově dospěl k závěru, že výše bezdůvodného obohacení odpovídá ceně obvyklého nájemného a platbám za služby spojenými s užíváním bytu v daném čase a místě, tzn. ve výši 9.240,- Kč. Okresní soud však konstatoval, že stěžovatel neprokázal, že vedlejší účastnice v uvedeném období v bytě bydlela a užívala služby spojené s užíváním bytu. Okresní soud také dostatečně srozumitelně vysvětlil, z jakých důvodů zamítl výslech svědkyně, který navrhoval stěžovatel. Vzhledem k tomu, že stěžovatel, byť byl poučen, nepředložil takové důkazy, kterými by jednoznačně prokázal, že vedlejší účastnice v předmětné době v bytě bydlela a neuhradila výši skutečně poskytnutých služeb, čímž by se na úkor stěžovatele bezdůvodně obohatila, okresní soud žalobu stěžovatele zamítl.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Její podstata spočívá v polemice stěžovatele s hodnocením provedených důkazů a s právními závěry okresního soudu. Ústavní soud se nezabývá přehodnocováním dokazování prováděného obecnými soudy. To mu přísluší pouze za situace, kdy dokazováním byla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. K tomu může dojít tehdy, jsou-li právní závěry soudu v extrémním nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci soudního rozhodnutí nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Taková situace však v daném případě nenastala. Okresní soud správně zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něho právní závěry, které náležitě odůvodnil. V dalších podrobnostech lze odkázat na odůvodnění zmíněného rozsudku.

Ústavní soud zároveň poukazuje na skutečnost, že předmětem řízení bylo zaplacení bagatelní částky, takže se jedná o rozsudek, proti kterému ani odvolání nepřipouští. Tím je dána i skutečnost, že jeho závažnost nemůže, už ze samé podstaty věci, ústavně právní dimenze dosáhnout. Pokud tedy okresní soud rozhodl způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Ústavní soud zde neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl III. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu