Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 408/11

Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele A. N., zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem CITY TOWER, Hvězdova 1716/2b, 140 78 Praha 4, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. prosince 2010 sp. zn. a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. listopadu 2010 č. j. -16, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí (po odstranění vad návrhu) formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž označený soud jako nedůvodnou zamítl jeho stížnost směřující do tamtéž označeného (a rovněž kasačním návrhem napadeného) usnesení Okresního soudu Plzeň-město, kterým bylo rozhodnuto, že se stěžovatel podle § 68 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. řádu bere do vazby, nepřijímá se záruka za jeho další chování ve smyslu § 73 odst. 1 písm. a) tr. řádu nabídnutá jeho manželkou ani písemný slib stěžovatele dle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a nabídka peněžité záruky daná stěžovatelem ve smyslu § 73a tr. řádu.

Stěžovatel tvrdil, že předmětnými rozhodnutími došlo k porušení ústavních kautel a jeho ústavně zaručených práv zakotvených v , , , , 2 a 5, d, a dále a , 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. S ohledem na podrobně rozvedené výhrady, mířící do (stěžovatelem tvrzené) nekonkrétnosti a nedostatečnosti rozhodovacích důvodů, jimiž obecné soudy závěry o vazbě podložily, se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud opakovaně konstatoval, na což ostatně i stěžovatel odkázal, do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem ( a násl.d) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

,

,

,

).

Podle přesvědčení Ústavního soudu napadená usnesení v jejich vzájemném spojení z hlediska požadavků kladených na obsah takovýchto rozhodnutí uvedených v § 134 odst. 2 tr. řádu obstojí. Zákonné podmínky pro vzetí stěžovatele do vazby jsou v usnesení Krajského soudu v Plzni oproti prvostupňovému rozhodnutí blíže precizovány a postulátu v nezbytném rozsahu dostatečného odůvodnění tamní soud ve vztahu k námitkám stěžovatele, opakovaným následně v ústavní stížnosti, dostál. Na obsah odůvodnění usnesení stížnostního soudu takto postačí pro stručnost odkázat. Stížnostní soud se s námitkami stěžovatele racionálně přezkoumatelným způsobem vypořádal, v důsledku čehož lze jeho úsudek podřadit pod výraz (ústavně souladného) nezávislého soudního rozhodování ve smyslu y ČR.

Nutno zdůraznit, že z pohledu dosavadní důkazní situace a jejího hodnocení pouze pro účely vazby stížnostní soud přesně vyjmenoval důvody, o něž se jeho poukaz na v posuzované věci konkrétně a individuálně hrozící vysoký trest opírá. Učinil tak náležitě s přihlédnutím ke specifickým okolnostem, které případně jinak obavu z (útěkového) jednání předvídaného v ustanovení § 67 písm. a) tr. řádu zeslabují, včetně proporčního poměřování (hrozícího trestu a významu těchto okolností) rozhodného pro závěrečný úsudek o naplnění podmínek vazby (srov. kupř. nález

sp. zn.

, při obdobné aplikaci kritéria obsaženého v věta za středníkem , trestního zákona). Rovněž odkázal na další konkrétní okolnosti zakládající důvodnou obavu z jednání v citovaném ustanovení předpokládaného. Již tento vazební důvod je pro výrok napadených rozhodnutí důvodem dostatečným, pročež není zapotřebí se ostatními výhradami stěžovatele vztahujícími se k ustanovení tr. řádu výslovně zabývat. Pokud stěžovatel tvrdil, že je odůvodnění soudu v některých ohledech spekulativní, z povahy věci plyne, že tomu ani jinak stran některých soudem předložených úvah být nemůže; rozhodující přitom z pohledu ústavněprávního je, že nejsou projevem svévole a zohledňují racionálně posuzované objektivní konstelace (srov. např. nálezy

sp. zn.

,

,

,

).

Jelikož stěžovatel zásah do jeho ústavně zaručených práv neprokázal, Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu