Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 184/11

Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Ing. R. R., zastoupeného Mgr. Marcelou Horákovou, advokátkou se sídlem Riegrova 12, Olomouc, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. prosince 2010 č. j. -58 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. října 2009 č. j. -30, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který po odstranění vad splňoval formální podmínky stanovené zákonem [, , , odst. 3 a odst. 6, , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů.

Tyto rozsudky byly vydány ke kasační stížnosti a správní žalobě, jíž stěžovatel napadl rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení - Regionálního referátu rozhodovací činnosti se sídlem Ostrava, Zelená 3158/34a, ze dne 15. června 2007 č. j. 3413/6312/214/07-On, kterým označený odvolací orgán potvrdil rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v Olomouci ze dne 3. dubna 2007 č. j. 32291/010/6312/39/06/NP/PP/HJ.

Citovanými rozhodnutími správní orgány rozhodly, že stěžovatel nebyl dle , o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pro posouzení věci rozhodném, a to v době od 23. února 2006 do 6. září 2006, účasten nemocenského pojištění jako zaměstnanec v pracovním poměru u společnosti CORICO Olomouc, s. r. o. Svůj závěr opřely o konstatování, že mezi touto společností, jejímž jednatelem byl stěžovatel, a stěžovatelem jakožto ředitelem této společnosti nevznikl pracovní poměr a v důsledku toho ani pojistný poměr. Jak uvedl posléze i Krajský soud v Ostravě v odůvodnění rozsudku, náplní pracovního poměru ředitele totiž nemůže být výkon činnosti statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným. Pracovní poměr tudíž nevznikne, ledaže by pracovní náplň ředitele nebyla shodná s činností jednatele, a tedy se jednalo o jiný druh práce, což v případě stěžovatele nebylo prokázáno. Tento závěr opřely obecné soudy i o judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení sp. zn. , ).

Stěžovatel tvrdil, že předmětnými rozsudky došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv obsažených v , 3d, a to "nesprávnou interpretací a aplikací právního předpisu". Aniž by tuto nesprávnou interpretaci a aplikaci jakkoliv blíže specifikoval, (pouze) pro toto své tvrzení se domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Předně je zapotřebí uvést, že zákonem požadované povinné zastoupení v řízení o ústavní stížnosti ( , ve znění pozdějších předpisů) nesplnilo v posuzované věci svůj účel. Kromě výtek obecně formulovaných v podobě, jak uvedeny, stěžovatel nekonfrontuje rozhodovací důvody obecných soudů žádnými konkrétními argumentačními tvrzeními (k povinnosti tvrzení v řízení o ústavní stížnosti srov. kupř. nálezy

sp. zn.

,

).

Ústavní soud uzavírá pro uvedené pouze stručně, že úvahy obecných soudů jsou ústavně souladným, tj. zákonu odpovídajícím a logicky přezkoumatelným způsobem odůvodněny. Nutno zdůraznit především, že stěžovatel v průběhu řízení nepředložil konkrétní právně významná skutková tvrzení, jsoucí z povahy věci (co do jejich rozsahu a obsahu) toliko v jeho dispozici, jakož v této souvislosti ani důkazy na podporu (skutkového) závěru, že jeho výkon funkce jednatele byl v daném případě obsahově odlišný s výkonem funkce ředitele, a to (před správními orgány) navzdory právům a povinnostem plynoucím z ustanovení a , resp. omezení zakotvenému v , , ve znění pozdějších předpisů. Neučinil tak (bez ohledu na to, jaké by z toho plynuly zákonné důsledky) následně v řízení před Krajským soudem v Ostravě, ani Nejvyšším správním soudem.

Jelikož stěžovatel zásah do svých ústavně zaručených práv neprokázal, byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu