Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 840/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného JUDr. Miloslavem Kijasem, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Jiráskovo náměstí 8, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle d a k porušení a y ČR.

Shora označeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě byl stěžovatel uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle § 179 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen "tr. z."), trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 2, odst. 3 tr. z. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. z. a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, s podmíněným odkladem v pětileté zkušební době. Proti tomuto rozsudku podal odvolání, které Krajský soud v Ostravě zamítl usnesením ze dne 28. 6. 2010. Dovolání stěžovatele odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 12. 2010, čj. - 133. Jednalo se, stručně vyjádřeno, o skutek ze dne 19. 2. 2006, kdy se stěžovatel v Ostravě - Staré Bělé prostřílel vstupními dveřmi do rodinného domu poškozeného Ing. L. A., který pak úmyslně zapálil a následně z místa činu odjel. Na domě a jeho vnitřním zařízení tak způsobil škodu ve výši přesahující tři a půl milionu korun.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá především nedostatečné zjištění skutkového stavu a nesprávné hodnocení důkazů ze strany obecných soudů. Tvrdí, že vzhledem k tomu, že si pro svou podnapilost na průběh událostí nevzpomíná, obecné soudy při rozhodování o vině vycházely pouze z jediného důkazu - výpovědi spoluobviněného. Vnesl řadu výhrad týkajících se úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, které ovšem neobsahují žádnou ústavněprávní argumentaci.

Ústavní soud především konstatuje, že již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na niž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených obecnými soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.

Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud konstatuje, že podstatou návrhu stěžovatele je jeho opětovná polemika s rozhodnutími obecných soudů o jeho vině.

Ústavní soud v rozhodnutí obecných soudů nenašel pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatele. Nelze abstrahovat od skutečnosti, že celá věc prošla všemi stadii řízení před obecnými soudy, včetně Nejvyššího soudu. Rozhodnutí soudu prvního stupně, tak i soudu odvolacího jsou pečlivě odůvodněna. Nejvyšší soud ve svém odmítavém usnesení pak přesvědčivě reagoval na všechny argumenty stěžovatele, které ten znovu předložil v ústavní stížnosti. Obecné soudy při rozhodování o vině a trestu stěžovatele nevycházely z jediného důkazu, jak tvrdí, ale z celého souhrnu důkazů. V podrobnostech nelze než odkázat na obsáhlá a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí obecných soudů a nemá význam znovu opakovat argumenty, vztahující se k námitkám stěžovatele.

Ústavní soud v dané věci porušení základních práv stěžovatele neshledal. Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu