Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 290/11

Ústavní soud rozhodl dne 28. dubna 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti K. G., zastoupeného JUDr. Julií Xinopulosovou, advokátkou, AK se sídlem v Olomouci, Kateřinská 5, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2010 sp. zn. takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Návrhem předaným k poštovní přepravě dne 28. 1. 2011 se K. G. (dále též "odsouzený", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené rozhodnutí vydané v trestní věci Okresního soudu Olomouc sp. zn. .

II.

Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.

Dne 20. 9. 2010 Okresní soud Brno-venkov (dále jen "okresní soud") ve veřejném zasedání usnesením čj. -53 podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku rozhodl, že odsouzený vykoná zbytek trestu odnětí svobody v trvání 535 dnů, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 7. 2005 sp. zn. ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. 10. 2005 sp. zn. , z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením okresního soudu ze dne 13. 7. 2007 sp. zn. . Okresní soud své rozhodnutí učinil po zjištění, že odsouzenému byla stanovena zkušení doba v trvání 3,5 roku při podmíněném propuštění z výkonu trestu, přičemž rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. byl odsouzený uznán vinným dvojnásobným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.

Dne 29. 10. 2010 Krajský soud v Brně (dále jen "stížnostní soud") v neveřejném zasedání stížnost odsouzeného proti usnesení okresního soudu ze dne 20. 9. 2010 zamítl.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že stížnostní soud nepřihlédl ke skutečnosti, že odsouzený trest obecně prospěšných prací zcela vykonal a podle ustanovení § 65 odst. 4 tr. zákoníku se na něj hledělo, jako by nebyl odsouzen; to mělo být bráno do úvahy při posuzování, zda v době podmíněného odsouzení vedl řádný život. Podle přesvědčení stěžovatele nesprávným rozšiřujícím výkladem nemajícím oporu v zákoně stížnostní soud porušil jeho právo na soudní ochranu dle d (dále jen "").

IV.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

Podstatou ústavní stížnosti bylo tvrzení stěžovatele, že stížnostní soud nesprávně a v rozporu se zákonem posoudil otázku, zda ve zkušební době vedl řádný život, čímž porušil jeho základní právo na spravedlivý proces dle hlavy pátéy.

Obecné principy spravedlivého procesu ve vztahu k řízení o posouzení, zda z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěný odsouzený vedl ve zkušební době řádný život ve smyslu § 91 odst. 1 tr. zákoníku

V řízení o posouzení, zda z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěný odsouzený vedl ve zkušební době řádný život, nutno vzít v úvahu, že stěžovatel je osobou již pravomocně odsouzenou a že základní záruky spravedlivého trestního procesu musely být uplatňovány již v řízení vedoucím k jeho pravomocnému odsouzení.

I když se v tomto následném řízení nejedná o rozhodování o vině a trestu ve smyslu y, resp. o posouzení oprávněnosti trestního obvinění ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), nutno i na takové řízení přiměřeně vztáhnout některé obecné principy spravedlivého procesu zakotvené v hlavě pátéy, resp. Úmluvy. Jedná se zejména o právo na kontradiktorní řízení a princip rovnosti zbraní, dle nichž každá strana musí mít možnost předkládat důkazy k prokázání skutkového stavu svědčícího v její prospěch, a to v podmínkách, jež ji neuvádí do zřetelně nevýhodné situace vzhledem k protistraně. Obecné soudy jsou povinny řádně a nezaujatě posoudit návrhy, argumenty a důkazy předložené stranami a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnit [srov. nález ze dne 4. 9. 2002 , Sb. n. u., sv. 27, str. 213 (217-218) a tam citovaná rozhodnutí]. Skutkové a právní posouzení řádného života z výkonu trestu odnětí svobody podmíněně propuštěného odsouzeného je ovšem výlučnou věcí obecných soudů a Ústavní soud není povolán je nahrazovat svým vlastním hodnocením [srov. nález ze dne 1. 2. 1994 ve věci , Sb. n. u., sv. 1, str. 41 (45-46)].

Aplikace obecných principů na projednávaný případ

Ústavní soud v projednávaném případě konstatuje, že ve věci stěžovatele rozhodoval okresní i stížnostní soud, jež svá rozhodnutí náležitě odůvodnily. Z hlediska požadavků spravedlivého procesu zakotvených v hlavě pátéy a Úmluvy ze shromážděných podkladů nevyplývá jakýkoliv náznak vzbuzující pochybnosti o jeho spravedlivosti.

Tvrzení stěžovatele, že s ohledem na důsledky vykonání trestu obecně prospěšných prací uvedené v § 65 odst. 4 tr. zákoníku měly obecné soudy při posuzování řádného života odhlédnout od jeho pravomocného odsouzení za dvojnásobný trestný čin výtržnictví ve zkušební době podmíněného propuštění, nemá dle názoru Ústavního soudu oporu v zákoně; stěžovatel zřejmě nesprávně ztotožňuje řádný život ve smyslu tr. zákoníku s bezúhonností [srov. (EVK), 1. vydání, 2009, C. H. Beck, komentář k ustanovením , a 41 písm. o) tr. zák.].

Za uvedených okolností je Ústavní soud toho názoru, že stěžovatel se ústavní stížností fakticky domáhal opětovného posouzení otázky, zda vedl ve zkušební době řádný život ve smyslu § 91 odst. 1 tr. zákoníku. Jinak řečeno, stěžovatel nesouhlasil s hodnocením důkazů v řízení učiněných a právními závěry z takového hodnocení obecnými soudy vyvozenými. V této souvislosti nezbývá než poukázat na ustálenou, výše uvedenou a obecně dostupnou judikaturu Ústavního soudu ve vztahu k hodnocení důkazů, dle níž je výlučnou věcí obecných soudů, aby hodnotily relevanci jim předložených důkazů.

Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu