Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1126/11

Ústavní soud rozhodl dne 28. dubna 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Ing. P. H., právně zastoupeného JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, směřující proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 23. 2. 2011 č. j. 2 KZV 7/2010-1580, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") se navrhovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, neboť jím měla být porušena jeho základní práva garantovaná článkem 8 odst. 2 a článkem 36 odst. 1 d.

Jak vyplývá z odůvodnění návrhu a přiložených listin, byla napadeným usnesením státního zástupce podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta stížnost navrhovatele proti usnesení policejního orgánu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, odboru hospodářské kriminality ze dne 31. ledna 2011 č. j.: KRPE-22-1294/TČ -2010-170080, jímž bylo podle § 160 odst. 1, odst. 5 tr. řádu rozhodnuto o zahájení trestního stíhání navrhovatele pro dvojnásobné účastenství na trestném činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 odst. 4 písm. a), b) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona (dále jen "tr. zák."), spáchané ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák.

Navrhovatel poukázal na zákonné náležitosti usnesení o zahájení trestního stíhání dle § 160 odst. 1 tr. řádu, jež dle jeho názoru výše citované rozhodnutí policejního orgánu nesplňuje. Toto usnesení je dle navrhovatele zejména nedostatečně odůvodněno, neboť je založeno na pouhých neprokázaných tvrzeních policejního orgánu. Napadeným usnesením státního zástupce o opravném prostředku nebyly námitky stěžovatele zohledněny. K trestnímu stíhání stěžovatele tudíž prý nedochází zákonným způsobem.

II.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem podání i s napadeným rozhodnutím, dospěl k závěru, že návrh je nepřípustný.

Ústavní soud v minulosti ve své judikatuře (viz např. nález

dostupný v databázi rozhodnutí NALUS) opakovaně vyslovil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy páté y, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Podle [ písm. d) y ČR], to tedy znamená, že ústavní stížnost představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice (viz nález

sp. zn.

). Ústavní soud tak představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních.

Podmínkou podání ústavní stížnosti je proto vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s a 4 ), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení . Přípustné opravné prostředky není přitom možno chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušeného rozhodnutí (existence konkrétního opravného prostředku), ale v souvislostech pokračujícího soudního (trestního) řízení, které samou svou existencí zaručuje, až do vydání meritorního rozhodnutí, průběžnou kontrolu danou trestním řádem, v němž účastníku přísluší celá řada konkrétních nástrojů, včetně (případného) následného řízení v rámci obecného soudnictví. Východiskem pro tyto závěry je y ČR, který uvádí, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.

Podle ustanovení § 160 odst. 1 trestního řádu, je v pravomoci policejního orgánu rozhodnout neprodleně o zahájení trestního stíhání, nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že byl spáchán trestný čin. Zahájení trestního řízení je počátkem trestního stíhání, nad nímž vykonává, dle § 174 a násl. trestního řádu, dozor příslušný státní zástupce, který je povinen, dle § 172 odst. 1 trestního řádu zastavit trestní stíhání, zjistí-li se, že k dalšímu vedení neexistuje důvod. Nastane-li tedy taková okolnost v řízení, bude úkolem orgánu veřejné moci rozhodnout v souladu s trestním řádem. Navrhovateli, právně zastoupenému, pak přísluší navrhovat zákonem definované nástroje k ochraně jeho zájmů.

V projednávané věci je pro úplnost třeba konstatovat, že návrh stěžovatele je takřka doslovným opakováním ústavní stížnosti téhož navrhovatele, směřující proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 10. června 2010 a předchozímu usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání pro další dílčí útoky téhož trestného činu ze dne 10. 5. 2010. Tato ústavní stížnost byla pro nepřípustnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010

sp. zn.

, na jehož odůvodnění lze i v případě nynějšího podání stěžovatele odkázat.

Z důvodů výše uvedených soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl i tento návrh jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2011

Jan Musil

soudce zpravodaj