Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 910/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelek V. V. a J. V., bez právního zastoupení, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -130 ze dne 30. prosince 2010, č. j. -132 ze dne 30. prosince 2010 a č. j. -134 ze dne 30. prosince 2010 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") brojily stěžovatelky proti v záhlaví citovaným usnesením.

Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze č. j. -130 ze dne 30. prosince 2010 byla odmítnuta odvolání stěžovatelek proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -45 ze dne 2. října 2008, ve znění usnesení téhož soudu č. j. -80 ze dne 8. prosince 2009, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky V. V. o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, a to proto, že odvolání stěžovatelek nebylo odůvodněno ani poté, kdy právní zástupce stěžovatelky V. V. a stěžovatelka J. V. byli Obvodním soudem pro Prahu 2 vyzváni k jeho doplnění (stěžovatelka J. V. v celém řízení vystupovala jako vedlejší účastnice na straně žalobkyně V. V.).

Usnesením Městského soudu v Praze č. j. -132 ze dne 30. prosince 2010 pak bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -55 ze dne 10. dubna 2009, ve znění usnesení téhož soudu č. j. -80 ze dne 8. prosince 2009 a č. j. -95 ze dne 21. dubna 2010, kterým bylo rozhodnuto o zastavení odvolacího řízení ohledně odvolání stěžovatelky J. V. proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatelka J. V. dle odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze č. j. -132 ze dne 30. prosince 2010 v odvolání pouze uvedla, že stěžovatelka V. V. je hospitalizována ve Vinohradské nemocnici, ale neuvedla nic, co by mohlo mít vliv na věcnou správnost odvoláním napadeného rozhodnutí, a zejména nezaplatila správně vyměřený soudní poplatek za odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Konečně usnesením Městského soudu v Praze č. j. -134 ze dne 30. prosince 2010 pak bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -62 ze dne 8. června 2009, ve znění usnesení téhož soudu č. j. -80 ze dne 8. prosince 2009, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky J. V. na ustanovení advokáta k ochraně jejích zájmů ( a ). Stěžovatelka dle odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze č. j. -134 ze dne 30. prosince 2010 neuvedla nic, co by mohlo mít vliv na obsah odvoláním napadeného rozhodnutí, zejména nijak nedoložila, že by u ní byly dány okolnosti pro osvobození od soudních poplatků.

Ústavní stížnost je z části nepřípustná a z části zjevně neopodstatněná.

Dle ust. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Dle ust. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.

Jelikož usnesením Městského soudu v Praze č. j. -130 ze dne 30. prosince 2010 byla odmítnuta odvolání stěžovatelek, měly proti tomuto rozhodnutí stěžovatelky k dispozici mimořádný opravný prostředek, kterým je žaloba pro zmatečnost. Před podáním ústavní stížnosti tak byly stěžovatelky povinny vyčerpat i tento procesní prostředek, který jim zákon k ochraně jejich práva poskytoval. To však neučinily. Proto je v části směřující proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -130 ze dne 30. prosince 2010 je ústavní stížnost nepřípustná.

Stran zbývajícího rozsahu ústavní stížnosti Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [, písm. d)y ČR]. Tak tomu bude zejména v případech, kdy jejich rozhodnutí jsou projevem libovůle nebo stojí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

V posuzovaném případě Ústavní soud rozhodně žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Městský soud v Praze usneseními č. j. -132 ze dne 30. prosince 2010 a č. j. -134 ze dne 30. prosince 2010 podle náhledu Ústavního soudu rozhodl v souladu se zákony i principy zakotvenými vě ČR a vd. Tato svá rozhodnutí přehledně, logicky a srozumitelně odůvodnil, přičemž Ústavní soud mu nemá co vytknout.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení a podle ustanovení ústavní stížnost z části jako nepřípustnou a z části jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Ústavní soud po seznámení se s obsahem v záhlaví citovaných rozhodnutí ústavní stížnost, která byla podána ve lhůtě, projednal i za situace, kdy ústavní stížnost nesplňovala všechny náležitosti stanovené . Případné odstranění jejích vad, spočívajících především v tom, že stěžovatelky nebyly právně zastoupeny advokátem a že k ústavní stížnosti nebyly připojeny kopie v záhlaví citovaných rozhodnutí, by totiž na nezbytnosti ústavní stížnost odmítnout nemohlo ničeho změnit a způsobilo by zbytečnou administrativní i finanční zátěž jak pro stěžovatelky, tak pro Ústavní soud.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2011

Michaela Židlická v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu