Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 318/11

Ústavní soud rozhodl dne 11. dubna 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti D. V., zastoupeného JUDr. Tomášem Mikulíkem Hamelem, Ph.D., advokátem, AK se sídlem Pod Štandlem 2218, 738 01 Frýdek-Místek, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě zde dne 21. 3. 2008 sp. zn. a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 3. 2009 sp. zn. takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením o porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. K porušení tohoto práva došlo dle stěžovatele tím, že soudy nadřadily formální stránku dohody o převodu členských práv v družstvu vůli účastníků právního vztahu. Nepřípustný byl údajně i postup soudů spočívající v odmítnutí provedení důkazů navržených stěžovatelem. V doplnění ústavní stížnosti pak stěžovatel uvedl, že úvaha soudu týkající se znaleckého posudku byla nepředvídatelná.

II.

Skutkový děj netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť je stěžovateli i účastníkům řízení znám.

III.

V prvé řadě Ústavní soud konstatuje, že podaná ústavní stížnost vykazovala celou řadu vad (chybějící plná moc, kopie napadených rozhodnutí apod.), k jejichž odstranění byl stěžovatel vyzván. Ani po výzvě však k odstranění všech vad návrhu nedošlo (např. přiložená plná moc je vadně formulována). Přes tuto skutečnost Ústavní soud stěžovatele k odstranění zbývajících vad nevyzýval; opačný postup by byl ryze formalistický a nadbytečný, neboť i bez jeho využití bylo možno dospět k závěru o zjevné neopodstatněnosti stěžovatelova návrhu.

Ačkoliv byla stěžovatelova ústavní stížnost sepsána advokátem, balancuje co do předložených důvodů na hraně srozumitelnosti a jakákoliv relevantní ústavněprávní argumentace v ní chybí. S ohledem na svou ustálenou judikaturu, podle níž je vázán toliko petitem a nikoliv odůvodněním ústavní stížnosti, však Ústavní soud napadená rozhodnutí přezkoumal.

Ústavní soud je, jak již mnohokrát konstatoval, soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. y) a nepředstavuje jakousi další instanci v rámci systému obecného soudnictví. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li jejich rozhodnutími či postupy, jež těmto rozhodnutím předcházely, porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat až v případě (srov. např. nález

sp. zn.

, Sb. n. u., sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Napadená rozhodnutí však dle názoru Ústavního soudu za protiústavní ve shora naznačeném smyslu považovat nelze.

Obecné soudy postupovaly ústavně konformně, zjištění skutkového stavu věnovaly značnou pozornost a se stěžovatelovými důkazními návrhy se řádně vypořádaly. Právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích pak s provedenými skutkovými zjištěními nejsou v rozporu (tím méně pak v rozporu extrémním). Na odůvodnění napadených rozhodnutí, maje je za souladné s kautelami ústavnosti, může Ústavní soud odkázat.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu