Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
69809.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 851/11
Ústavní soud rozhodl dne 18. dubna 2011 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele L. K., zastoupeného JUDr. Václavem Jansou, advokátem se sídlem Týnec 59, Dobrovice, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 To 100/2010 -597 ze dne 15. 12. 2010 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 45 T 4/2010 -510 ze dne 19. 10. 2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 22. 3. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 45 T 4/2010 -510 ze dne 19. 10. 2010, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 To 100/2010 -597 ze dne 15. 12. 2010, jimiž byl uznán vinným trestným činem vraždy dle § 219 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, za což mu byl uložen výjimečný trest odnětí svobody v délce trvání dvaceti tří let. Stěžovatel rovněž požadoval, aby mu byl do doby vydání rozhodnutí Ústavního soudu přerušen výkon tohoto trestu.
Ústavní soud v prvé řadě zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda splňovala veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu , přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, neměl by Ústavní soud realizaci této pravomoci bránit tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán.
Z obsahu ústavní stížnosti a rovněž ze sdělení Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2011 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č.j. 5 To 100/2010 -597 ze dne 15. 12. 2010 dovoláním, o němž nebylo doposud rozhodnuto. Je třeba podotknout, že dovolání v trestním řízení představuje mimořádný opravný prostředek, který stěžovatel není, s ohledem na limitovaný okruh dovolacích důvodů, nezbytně povinen před podáním ústavní stížnosti vyčerpat. Nicméně jestliže se stěžovatel rozhodne dovolání podat, pak je třeba jej považovat za procesní prostředek ve smyslu § 75 odst. 1 , resp. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu , neboť stěžovatel může v jeho rámci namítat mj. i porušení svých ústavně zaručených práv. Pokud by za těchto okolností byla ústavní stížnost Ústavním soudem věcně posouzena dříve než o dovolání rozhodne Nejvyšší soud, mohlo by ze strany Ústavního soudu dojít k porušení zásady subsidiarity a k nepřípustnému zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů. Pokud by naopak Ústavní soud čekal na výsledek dovolacího řízení, zbytečně by prodlužoval délku řízení o ústavní stížnosti a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž není žádný důvod, neboť stěžovatel může poté, co bude Nejvyšším soudem o jeho dovolání rozhodnuto, podat novou ústavní stížnost, v níž bude moci mimo jiné rovněž zohlednit i výsledek dovolacího řízení. Ústavní soud zdůrazňuje, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nikterak nepoškozuje, neboť v případě, že Nejvyšší soud jeho dovolání nevyhoví, bude stěžovatel mít zachovánu lhůtu pro podání ústavní stížnosti nejen ve vztahu k rozhodnutí dovolacího soudu, nýbrž i ve vztahu k rozhodnutí soudu nalézacího a odvolacího (k variantám možného rozhodování Nejvyššího soudu a vlivu výsledku dovolacího řízení na běh lhůty k podání ústavní stížnosti srov. podrobně např. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 3394/10
, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Z důvodů výše vyložených Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu . Osud ústavní stížnosti sdílí rovněž akcesorický návrh stěžovatele na přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který Ústavní soud posoudil dle jeho obsahu jako návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí dle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu .
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2011
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj