Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 432/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatelky M. Ch., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 3. 11. 2010 a rozsudku Okresního soudu v Kladně č. j. -167 ze dne 30. 4. 2010 a o návrhu na zrušení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, , , ve znění pozdějších předpisů, , , ve znění pozdějších předpisů, a části , kterým se mění , o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a o návrhu na zrušení všech zaregistrovaných přihlášek kandidátů pro doplňovací volby do Senátu Parlamentu České republiky, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 14. 2. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 3. 11. 2010 a rozsudku Okresního soudu v Kladně č. j. -167 ze dne 30. 4. 2010. Stěžovatelka spojila se svou ústavní stížností rovněž návrh na zrušení ustanovení , , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňoval veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované , přičemž shledal, že tomu tak nebylo, neboť stěžovatelka nerespektovala ustanovení , jež ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Na existenci této vady byla stěžovatelka upozorněna přípisem ze dne 3. 3. 2011, jímž jí současně byla stanovena lhůta pro její odstranění v délce 30 dnů, počínající dnem doručení výzvy. Jelikož stěžovatelka ve svém návrhu zpochybňovala ústavnost ustanovení ukládajícího povinnost právního zastoupení, obsahovala výzva rovněž poučení v tom smyslu, že z ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. např. usnesení

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz) vyplývá, že povinnost právního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti není v rozporu s ústavním pořádkem.

Stěžovatelka na výzvu k odstranění vad podání reagovala přípisem ze dne 7. 3. 2011, přičemž setrvala na svém názoru o protiústavnosti ustanovení . Stěžovatelka dovozovala, že její případ se od věci řešené v usnesení sp. zn. zásadně odlišuje v tom, že nyní je namítán rozpor povinného právního zastoupení s d, což je hledisko, jímž se Ústavní soud v minulosti nezabýval. Stěžovatelka dále rozšířila petit svého podání o návrh na zrušení části , kterým se mění , o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") a o návrh na zrušení všech zaregistrovaných přihlášek kandidátů pro doplňovací volby do Senátu Parlamentu České republiky.

II.

Výzva k odstranění vady podání, spočívající v absenci právního zastoupení, byla stěžovatelce doručena dne 4. 3. 2011, posledním dnem této lhůty tak bylo pondělí 4. 4. 2011. Jelikož stěžovatelka v takto stanovené lhůtě vytýkanou vadu neodstranila, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout dle (včetně návrhu směřujícího proti registraci přihlášek pro doplňovací volby do Senátu Parlamentu České republiky).

Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí nezbytně promítnout i do návrhu, vzneseného dle . Návrh na zrušení právního předpisu "sdílí osud" ústavní stížnosti, je proto možné se jím meritorně zabývat pouze tehdy, jestliže ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti. Je-li totiž samotná ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení. Opačný výklad by vedl ke stavu, jímž by se aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení právního předpisu ( a 2 ) neodůvodněně přenášela i na ty, kteří jinak takové oprávnění nemají, neboť nejsou ve sféře vlastních zájmů bezprostředně dotčeni (srov. např. usnesení Ústavního soudu

, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud proto návrh stěžovatelky na zrušení , , a části odmítl dle ve spojení s .

Pokud jde o namítanou protiústavnost povinného právního zastoupení dle , Ústavní soud nad rámec výše uvedeného podotýká, že nemůže rozhodovat o právním předpise, kterým se při svém rozhodování řídí, což mimo jiné výslovně plyne i z y, dle nějž je Ústavní soud vázán. Krom toho se již Ústavní soud k otázce povinnosti být v řízení před Ústavním soudem právně zastoupen v minulosti vyjádřil (srov. např. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. , publikováno ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 9, str. 471 a násl., a usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

,

,

, dostupná na http://nalus.usoud.cz). Opakovaně přitom vyslovil názor, že opodstatněnost povinného právního zastoupení je dána zejména specifičností řízení před Ústavním soudem a jejím cílem je zajistit právně kvalifikované uplatňování práv a rovněž garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Možnost stěžovatelů obstarat si právní zastoupení je přitom dostatečně zajištěna , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Skutečnost, že stěžovatelka se s výše uvedenou argumentací neztotožnila, nebyla z hlediska posouzení jejího návrhu podstatná.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. dubna 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu