Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3541/10

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu J. N., právně zastoupeného JUDr. Janem Kollárem, advokátem se sídlem Advokátní kanceláře JUDr. Josef Kollár a partneři, Sokolov, Obce Ležáky 972/1, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. května 2010, č.j. -322, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil nekvalifikovaným podáním, jímž se domáhal zrušení shora citovaného rozsudku. Ve svém podání uvedl, že rozsudek napadl odvoláním ihned po jeho vynesení, jeho právní zástupce však odvolání, ani po výzvě soudu, nedoplnil a odvolání navrhovatele tak bylo odmítnuto.

Poučen o nezbytných náležitostech ústavní stížnosti a vyzván k odstranění vad podání obrátil se navrhovatel na Českou advokátní komoru, která mu ustanovila právního zástupce. Ten kontaktoval navrhovatele, který, přes poskytnuté poučení, pověřil právního zástupce odstraněním vad jen v mezích původního podání. Ústavní soud následně vyzval právního zástupce k zaslání kopie posledního procesního prostředku, jímž bylo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2010, sp. zn. , které navrhovatel předložil pouze v podobě rukou psaného opisu již společně s původním podáním. K výzvě Ústavního soudu však byla doručena pouze kopie napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem.

Ústavní soud si k věci vyžadoval nejprve spis Krajského soudu v Ústí nad Labem vedený ve věci pod sp. zn. . Dle sdělení soudu však bylo na den 17. března 2011 nařízeno hlavní líčení, a proto nebylo možno spis zapůjčit. Ústavní soud si proto od krajského soudu vyžádal kopie doručenek napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakož i kopii usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2010, sp. zn. , a kopie doručenek tohoto rozhodnutí. Z nich Ústavní soud zjistil, že navrhovateli bylo napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem doručeno dne 1. září 2010, jeho tehdejšímu právnímu zástupci (Mgr. T. P.) dne 27. září 2010, přičemž podání k Ústavnímu soudu bylo k poštovní přepravě předáno dne 10. prosince 2010. Navrhovatelem nenapadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2010 bylo navrhovateli doručeno dne 26. ledna 2011, tehdejšímu právnímu zástupci navrhovatele dne 28. ledna 2011.

Z uvedeného je tedy patrné, že podání k Ústavnímu soudu, brojící proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, bylo podáno po zákonem stanovené 60denní lhůtě. Pokud se týká rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zde není běh lhůty, resp. její uplynutí rozhodné, neboť toto rozhodnutí navrhovatel nenapadl.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") představuje, podle písm. d)y ČR, ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice viz nález

sp. zn.

(publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 19, č. 111). Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s a 4 ), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení .

Navrhovatel v ústavní stížnosti nenapadl poslední procesní prostředek, který mu zákon k ochraně jeho práv přiznává. Ústavní soud je přitom vázán rozsahem petitu návrhu, a proto podání posoudil, s ohledem na výše citované, jako nepřípustné.

Podle ustanovení zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje ( ).

V projednávané věci nastal takový případ, a Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. března 2011

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka