Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3513/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. Z., zastoupeného JUDr. Pavlem Indrou, advokátem se sídlem Blansko, Rožmitálova 40, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2010, čj. - 68, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2008, čj. - 48, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve včas podané ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatel navrhl zrušení výroku I. výše označeného rozsudku Krajského soudu v Brně a celého rozsudku Městského soudu v Brně, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na vlastnictví majetku a právo na soudní ochranu, zakotvené v a d (dále jen " ").

Shora označeným rozsudkem Městského soudu v Brně byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobci (Stavebnímu bytovému družstvu Družba), částku 12.338,- Kč, jako úhrady záloh za plnění poskytovaná s užíváním bytu a příspěvků na náklady spojené se správou domu podle smlouvy o převodu bytu do vlastnictví. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o povinnosti zaplatit žalobci částku 9.138,- Kč potvrdil (výrok I.). Výrokem II. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, pokud se jednalo o povinnost stěžovatele zaplatit 3.200,- Kč, jakož i o příslušenství a nákladech řízení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl nesprávnost výpočtu záloh na úhradu nákladů spojených se správou domu a na úhradu za plnění spojených s užíváním bytové jednotky. Podle něj stanovení výše plateb ze strany bytového družstva neproběhlo zákonným postupem, neboť nedošlo ke shromáždění vlastníků, na kterém měla být určena výše záloh. Tím, že bytové družstvo rozhodlo o výši plateb bez souhlasu všech spoluvlastníků a bez možnosti stěžovatele zapojit se do rozhodování o výši záloh, došlo k porušení jeho základních práv.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, a nikoliv "běžné" zákonnosti ( y ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ).

Stěžovatel sice v ústavní stížnosti formálně namítal porušení svého základního práva na spravedlivý proces a základního práva vlastnit majetek, ale jakákoli relevantní ústavněprávní argumentace v ústavní stížnosti zcela absentuje. Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy dostatečně a přiléhavě odůvodnily, jaké důvody je vedly k rozhodnutí o žalobě bytového družstva. Ústavní soud neshledal žádný důvod, na jehož základě by bylo možno dovodit, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení základních práv stěžovatele. Vzhledem k tomu, že žádné z napadených rozhodnutí neporušilo základní práva stěžovatele, bylo třeba podanou ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu