Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 344/11

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti stěžovatelky RECALL, s. r. o., IČ: 26036363, se sídlem U Stromovky 1468/25, 370 02 České Budějovice, zastoupené JUDr. Vladimírem Peškem, advokátem, se sídlem Březanova 84/I, 379 01 Třeboň, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2010, č. j. -94, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a společnosti eD´ systém Czech, a. s., IČ: 47974516, se sídlem Novočeská 1262/95, 709 00 Ostrava - Mariánské Hory, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se řádně a včas podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že odvolací soud porušil pravidla procesu a tím zasáhl do jejího základního práva na spravedlivé soudní řízení zakotveného ve d (dále jen " "). Dále tvrdí, že nebylo respektováno ani právo na rovnost v řízení, které je zakotveno v y. Též mělo být porušeno ustanovení y.

Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba stěžovatelky, která se proti vedlejší účastnici domáhala zaplacení 60.956 Kč s příslušenstvím z titulu vrácení kupní ceny poté, co podle vlastního tvrzení řádně odstoupila od kupní smlouvy. Předmětem kupní smlouvy byla koupě notebooku ACER 8104 WLMi, který opakovaně vykazoval vady. Protože vady nebyly odstraněny ani ve stanovené lhůtě a místo toho byl stěžovatelce dán k dispozici jiný počítač, ovšem méně výkonný, od smlouvy odstoupila. Vycházela přitom z toho, že má prohlášením prodejce - vedlejší účastnicí - prodlouženu záruční dobu na tři roky. S tím nesouhlasila vedlejší účastnice která tvrdila, že záruku jednostranným prohlášením neprodloužila, a ve vztahu k ní proto platila roční záruční doba. Dále uvedla, že s prodejem notebooku současně prodala stěžovatelce účast v programu společnosti ACER, ve kterém se tato společnost zavazovala poskytnout účastníkovi programu další záruku, a to na tři roky. Stěžovatelka se ve smyslu podmínek uvedeného programu následně přihlásila na webové stránky společnosti ACER, která jí emailem potvrdila její účast v programu prodloužené záruky. Tím vznikl samostatný smluvní vztah mezi stěžovatelem a výrobcem notebooku společností ACER a jen v rámci tohoto vztahu platila prodloužená záruka. Proto v předmětném sporu namítala nedostatek pasivní legitimace.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Ostravě sp.zn. , který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že soud prvního stupně žalobě stěžovatelky vyhověl. Proti tomuto rozhodnutí podala vedlejší účastnice odvolání, o kterém bylo rozhodnuto ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvního stupně byl změněn a žaloba byla zamítnuta. Současně bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatelky zaplatit vedlejší účastnici náklady řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který doplnil dalšími zjištěními, jež jsou v odůvodnění podrobně popsána. Na základě toho dospěl k závěru, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat, že by vedlejší účastnice jednostranným prohlášením prodloužila záruční dobu na tři roky. Z toho důvodu akceptoval námitku nedostatku pasivní legitimace na straně vedlejší účastnice.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadá postup odvolacího soudu, kterému vytýká, že jednal v rozporu s ustanoveními , 153 a 157 odst. 2 a že nerespektoval rovnost účastníků řízení, která je garantována u i procesním předpisem. Tímto postupem podle stěžovatelky odvolací soud dále porušil y, neboť neposkytl ochranu jejím právům. Na základě toho se domáhá zrušení výše uvedeného rozsudku odvolacího soudu.

Ústavní soud úvodem připomíná, že rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka se dovolávala ochrany svých základních práv obsažených v ě a porušení y ČR, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Podstata ústavní stížnosti spočívává v polemice s výkladem podústavního práva a je výrazem nespokojenosti stěžovatelky s výsledkem řízení. Opakuje svoji argumentaci, kterou již uplatnila v řízení před obecnými soudy a se kterou neuspěla. Ústavní soud již v řadě případů judikoval, že mu nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, ledaže by právní závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly. Jen v takovém případě by bylo takové rozhodnutí možno považovat za odporující článku 36 odst. 1 d a článku 1 y. Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti ( y ČR), stojící mimo soustavu obecných soudů ( y ČR), není "superrevizní" instancí v systému všeobecného soudnictví, jejímž úkolem by byl přezkum celkové zákonnosti či dokonce věcné správnosti vydaných rozhodnutí. Výklad jiných než ústavních předpisů i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou samostatnou záležitostí obecných soudů. Skutečnost, že soud vyslovil právní názor, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti.

Stěžovatelka pojala ústavní stížnost jako opravný prostředek a staví Ústavní soud do role třetí soudní instance, která mu nepřísluší. Přitom její argumentační potenciál se vyčerpává pouhou citací zákonných ustanovení , jako by řízení o ústavní stížnosti bylo ovládáno zásadou vyšetřovací. Tak tomu ale není a povinností účastníka takového řízení je tvrdit a prokazovat. Proto je také v tomto typu řízení stanovena povinnost být zastoupen advokátem.

Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nezjistil, že by došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. března 2011

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu