Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 446/11

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného ve věci stěžovatele J. Z., zastoupeného Mgr. Antonínem Novákem, advokátem, se sídlem Pavelčákova 6/11, Olomouc, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu v Brně ze dne 24. 11. 2010 č. j. -56 a o návrhu na zrušení ustanovení , o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Dne 14. 2. 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní formální náležitosti na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jakož i odstavce 3 zákona číslo , o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, jenž byl ve věci aplikován. Má za to, že citovaným rozhodnutím byla porušena jeho základní subjektivní práva a svobody, jež jsou mu garantovány zejména článkem 3, článkem 30 a článkem 36 d (dále jen " ") - citované zákonné ustanovení je v této souvislosti podle stěžovatele v rozporu s článkem 3 a článkem 30 y.

Těžiště stěžovatelovy kritiky se přitom soustřeďuje do mechanismu, jímž je zjišťováno, zda jednotlivec (v posuzovaném případě stěžovatel) splňuje podmínky pro výplatu dávky státní sociální podpory - příspěvku na bydlení (jenž byl stěžovateli správními úřady odejmut). Stěžovatel konkrétně shledává nespravedlivým až protiústavním, že se náklady na bydlení - jejichž výše je pro přiznání příspěvku rozhodující - snižují o případný přeplatek vzniklý v souvislosti s úhradami nákladů na bydlení za předchozí období. Nadto jsou tyto přeplatky do nákladů na bydlení započítávány v plné výši a nikoliv jen do výše limitů takzvaných normativních nákladů na bydlení.

Ústavní soud posoudil ústavní stížnost samu, jakož i napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Přitom dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvedl, že není vrcholem soustavy obecných soudů - soudy správní z toho nevyjímaje ( , y) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y ( y); ani skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti. Protože Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, je jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízeních (rozhodnutími v nich vydaných) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku, chráněná práva nebo svobody jeho účastníka. V právě posuzovaném případě přitom dospěl k závěru, že žádná z právě zmiňovaných situací nenastala.

Protože stěžovatel se na Ústavní soud obrací často mimo jiné s žádáním o přezkoumání některé z části v České republice existujícího, normativně zakotveného, sociálního systému, může Ústavní soud stěžovatele přiměřeně odkázat na jiná svá rozhodnutí, která z podnětu ústavních stížností stěžovatele vydal - to alespoň v obecné rovině potud, pokud se týká stěžovatelem opakovaně namítané diskriminační právní úpravy sociálního systému, která mnohdy vede k diferenci mezi jednotlivými subjekty, jímž sociální systém České republiky poskytuje - ať už jakýmkoliv způsobem - podporu (srov. například usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 26. 3. 2009, dostupné http://nalus.usoud.cz). Co se pak týká konkrétních námitek vztahujících se ke zohledňování přeplatků, resp. míry tohoto zohledňování, pak Ústavní soud především odkazuje na závěry, které v napadeném rozhodnutí uvedl sám Nejvyšší správní soud. Nadto doplňuje, že mechanismus tzv. příspěvku na bydlení zjevně počítá s tím, že jedinec, jemuž je tato dávka poskytována, je do značné míry schopen sám uhrazovat náklady spojené s bydlením. To dokonce i v takové míře, že tento příspěvek nemusí být poskytován po delší časové období, právě i s ohledem na přeplatky vzniklé v obdobích předcházejících.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl tedy Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu nebyla porušena základní práva (svobody) stěžovatele, daná mu ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána.

Pro uvedené Ústavní soud jak ústavní stížnost, tak i s ní spojený návrh na zrušení označeného zákonného ustanovení podle , b) odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 29. března 2011

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu