Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 699/11

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. M. T., zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, V Jirchářích 148/4, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2010, čj. - 309, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného usnesení, jímž bylo údajně porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces, zaručené a d (dále " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jedná se o usnesení, jímž Nejvyšší soud odmítl jeho dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2009, čj. - 276, vydané v řízení o žalobě stěžovatele na určení neplatnosti dohody o dočasném užívání pozemku, ve kterém neuspěl.

II.

Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal u Okresního soudu v Teplicích (dále "okresní soud") žalobu na určení, že dohoda o dočasném užívání pozemku, uzavřená dne 9. července 1990 mezi tehdejším Městským bytovým družstvem Teplice, s. p., a J. Š. a O. Š., je neplatná. Rozsudkem téhož soudu ze dne 26. 4. 2001, čj. - 60, byla žaloba zamítnuta. Poté, co věc prošla odvolacím i dovolacím řízením, okresní soud nejprve usnesením ze dne 25. 11. 2008 nepřipustil změnu žaloby navrhovanou stěžovatelem a v pořadí svým třetím rozsudkem ze dne 25. 11. 2008, čj. - 250, jeho žalobu zamítl. K odvolání stěžovatele jej odvolací soud potvrdil rozsudkem ze dne 26. 6. 2009, čj. - 276. Stěžovatelovo dovolání Nejvyšší soud (dále "dovolací soud") odmítl usnesením ze dne 9. 12. 2010, čj. - 309.

III.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti ( y ČR). Není proto povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ).

Po přezkoumání argumentů stěžovatele a napadeného usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Porušení svého práva na spravedlivý proces spatřuje ve skutečnosti, že obecné soudy nevyhověly jeho žalobě v důsledku nesprávného posouzení jeho naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti dohody o dočasném užívání pozemku z roku 1990, jejímž účastníkem nebyl. Podstatou argumentů stěžovatele je jeho polemika s jejich jednotlivými právními závěry, aniž by ji doplnil argumentací, která by jeho věc jakkoli "posunula" do ústavněprávní roviny.

Tvrzení stěžovatele o porušení jeho práva na spravedlivý proces není důvodné, protože Ústavní soud zjistil, že obecné soudy jeho věc po právní stránce zhodnotily zcela v souladu s příslušnými ustanoveními , ve znění pozdějších předpisů (dále "OSŘ"). Nelze abstrahovat od skutečnosti, že jeho věc prošla kompletně dvakrát soustavou obecných soudů, včetně Nejvyššího soudu, takže nelze dovodit, že by mu právo na spravedlivé občanské soudní řízení bylo upřeno. Stěžovatel také využil možnosti uplatnit všechny procesní prostředky k obraně svého práva a samotná skutečnost, že řízení skončilo způsobem, se kterým se neztotožňuje, odůvodněnost ústavní stížnosti nezakládá.

Ačkoliv stěžovatel dovozoval přípustnost dovolání podle , dovolací soud uzavřel, že se nejedná bezprostředně o výklad procesního práva. Není tak splněna podmínka existence otázky zásadního významu, a proto jeho přípustnost neshledal. Ani tento závěr tedy nijak nezasáhl do práva stěžovatele na spravedlivý proces. Napadené rozhodnutí je tedy logické, přesvědčivé, jasné a z hlediska ústavnosti plně přijatelné.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle , jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2011

Ivana Janů, v. r.

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu