Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 752/11

Ústavní soud rozhodl dne 29. března 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) T. H., 2) P. P., zastoupených Mgr. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem Charvátova 11, Praha 1, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 9. 2010 č. j. -118 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2010 č. j. -147, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou osobně dne 11. 3. 2011 u Ústavního soudu se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5 s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich základního práva garantovaného v d. Napadeným usnesením potvrdil městský soud usnesení obvodního soudu, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatelů na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 5. 2010 č. j. -95, jímž obvodní soud vyslovil svou místní nepříslušnost. Stěžovatele namítají, že předmětné rozhodnutí obvodního soudu jim bylo vadně doručováno, když obálky obsahují chybné a vzájemně neslučitelné pokyny (pozn. "DOPORUČENĚ, DO VLASTNÍCH RUKOU, NEUKLÁDAT"). Ústavní stížností napadená rozhodnutí porušují dle stěžovatelů jejich základní práva a svobody, neboť závěry soudů o zvoleném způsobu doručování a o tom, zda bylo či nebylo doručováno řádně jsou v extrémním rozporu s obsahem spisu a také s instrukcí Ministerstva spravedlnosti ČR č. j. 58/2009-OD-Org ze dne 27. 5. 2009, kterou se (očividně bez znalosti jejího obsahu, zejm. přílohy 1.) zaštiťuje ve svém usnesení městský soud.

Před věcným posouzením ústavní stížnosti musel Ústavní soud zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené , včetně podmínky plynoucí z ust. , která vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. ). Ústavní stížnost podle písm. d) y představuje pouze subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem. Jinými slovy musí nastat situace, kdy se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem. Zpravidla lze podat ústavní stížnost až po skončení věci samé. Dílčí procesní postupy jsou napadnutelné ústavní stížností v zásadě jen tehdy, pokud nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) zasahují do základního práva stěžovatele (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 9. 2006).

Jak je uvedeno výše, napadená rozhodnutí nejsou rozhodnutími ve věci samé, když se jedná o dílčí procesní rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé, vyjma vzájemně si odporujícího označení poštovní obálky, které samo o sobě není způsobilé zasáhnout do jejich základních práv a svobod, když usnesení o místní nepříslušnosti jim bylo doručeno, netvrdí žádné jiné rozhodné skutečnosti [např. povinnost soudů doručovat rozhodnutí o vyslovení místní nepříslušnosti jen do vlastních rukou (srov. ust. ), popř. že jsou zde dány omluvitelné důvody dle ust. , pro které zmeškaly lhůtu k podání odvolání do usnesení o vyslovení místní nepříslušnosti, zda jej podali či hodlají podat, nebo zda postoupení věci místně příslušnému soudu kvitují (srov. ust. ve spojení s ust. )], je třeba považovat jejich ústavní stížnost za nepřípustnou (k povinnosti tvrdit a argumenty podporovat námitky protiústavnosti aktů veřejné moci viz usnesení

sp. zn.

ze dne 12. 5. 2010). Samotný způsob označení poštovní obálky, byť jej lze označit skutečně za protichůdný, není bez dalšího způsobilý zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatelů; vzhledem k absenci jakýchkoli dalších tvrzení (a to i v jejich podáních, které přiložili k ústavní stížnosti) se tak jedná případně o dílčí procesní pochybení u něhož nelze v této fázi řízení dovozovat, že je nepřípustné a nezhojitelné v té míře, že vyžaduje kasační zásah Ústavního soudu.

S ohledem na tyto závěry posoudil Ústavní soud podaný návrh jako nepřípustný, který soudce zpravodaj, usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle ve spojení s ust. .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2011

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj