Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 610/11

Ústavní soud rozhodl dne 17. března 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti V. R., zastoupeného JUDr. Josefem Vodákem, advokátem se sídlem Masarykova 753, 757 05 Valašské Meziříčí, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. prosince 2010 č. j. -319, za účasti Nejvyššího soudu ČR, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 25. 2. 2011, napadá stěžovatel usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2010 č. j. -319, kterým označený soud odmítl dovolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2009 č. j. -299 jako nepřípustné [ věta první a ) ].

Stěžovatel ve velmi kuse odůvodněné ústavní stížnosti tvrdí, že napadeným usnesením dovolacího soudu bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu (ve smyslu článku 36 odst.1d, dále jen "Listina"). Jeho námitky však obsahově směřují nikoliv proti napadenému usnesení dovolacího soudu, ale výhradně proti postupu soudů prvé a druhé instance, kterým vytýká, že odmítly jeho návrh na vypracování dalšího, resp. revizního znaleckého posudku, kterým mělo být jednoznačně zjištěno, "jestli stěžovatel jednal v době přebírání výpovědi z pracovního poměru v duševní poruše, či nikoli".

II.

Z napadeného usnesení dovolacího soudu se zjišťuje, že Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 9. 12. 2010 č. j. -319 odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné [jak podle ustanovení , , ve znění účinném do 30. 6. 2009, dále jen "", tak podle ustanovení ]. Dovolání směřovalo proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 2009 č. j. -299, kterým byl jako věcně správný potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 6. 2008 č. j. -194, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 9. 2. 2005, [daná podle ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2006].

Důvodem odmítnutí dovolání byla skutečnost, že stěžovatel sice formálně uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení , obsahem dovolání byl však nesouhlas stěžovatele se skutkovými zjištěními, z nichž vycházely soudy při svém rozhodování. Stěžovatel provedené důkazy (zejména znalecké posudky týkající se jeho zdravotního stavu) hodnotí odlišně, což však znamená, jak zdůraznil dovolací soud, faktické uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení

III.

Po zvážení námitek stěžovatele a obsahu ústavní stížností napadeného usnesení dovolacího soudu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud nejprve připomíná, že není součástí soustavy obecných soudů a není ani těmto soudům nadřízen. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti (článek 83y ČR) může Ústavní soud do činnosti obecných soudů zasahovat jen tehdy, jestliže jejich rozhodnutím či jiným zásahem dojde k porušení ústavně zaručených práv či svobod účastníka řízení. Takový stav ve vztahu k rozhodnutí dovolacího soudu Ústavní soud nezjistil. Rozhodnutí obecných soudů, která napadenému usnesení dovolacího soudu předcházela, podle petitu ústavní stížnosti, jímž je Ústavní soud při svém rozhodování vázán, stěžovatel nenapadá.

Z usnesení dovolacího soudu je zřejmé, že stěžovatel uplatnil nezpůsobilý dovolací důvod podle ustanovení , pokud namítal, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, což vylučovalo možnost dovolacího soudu rozhodnout o přípustnosti dovolání podle ustanovení , z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Jinak řečeno, rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž je možné založit přípustnost dovolání jen podle ustanovení , nelze napadnout z důvodu namítané nesprávnosti skutkových zjištění (shodně viz např. usnesení ze dne 25. 8. 2010

sp. zn.

, usnesení

sp. zn.

, obě dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Proti výše uvedenému postupu dovolacího soudu stěžovatel žádné konkrétní námitky nevznáší, neboť výhrada, že v pravomocně skončeném řízení nebylo vyhověno jeho návrhu na vypracování dalšího znaleckého posudku, zjevně dovolacímu soudu adresována není.

Ústavní soud tak uzavírá, že zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces, resp. na soudní ochranu ve smyslu y, k němž mělo dojít samotným usnesením dovolacího soudu v projednávané věci, neshledal.

Nad rámec výše uvedeného i námitek stěžovatele Ústavní soud považuje za nutné zdůraznit, že nesouhlasí s názory vyslovovanými v judikatuře obecných soudů, a jež cituje též dovolací soud, totiž že "soud v občanském soudním řízení z lékařského posudku nebo rozhodnutí orgánu státní zdravotní správy vychází (ve smyslu ustanovení )" a že soud v takovém řízení "nemůže dát přezkoumat znalcem lékařský posudek, popř. rozhodnutí", neboť "důvodem výpovědi není pouze zdravotní stav zaměstnance sám o sobě, ale stav zjištěný lékařským posudkem".

Tyto názory zcela pomíjejí judikaturu Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 23. 9. 2008

sp. zn.

(N 155/50 SbNU 365, dostupný rovněž na http://nalus.usoud.cz) ve vztahu k určení, jaké povahy je lékařský posudek o způsobilosti zaměstnance k práci, podaný v rámci závodní preventivní péče, dospěl k závěru, že jde o odborné stanovisko lékaře, proto je nutné s ním "ve sporném řízení nakládat jako s kterýmkoliv jiným skutkovým podkladem; není nadán presumpcí správnosti a soud proto nemůže z jeho obsahu vycházet ve smyslu ustanovení Je důkazem, který soud hodnotí jako kterýkoliv jiný s tím, že je na účastnících, jaké prostředky použijí ke zpochybnění posudkových závěrů". Ústavní soud v návaznosti zejména na judikaturu Nejvyššího soudu proto apeloval na tyto soudy, aby v budoucnu změnily svůj dosavadní přístup tak, aby se v civilním řízení nevyhýbaly zkoumání správnosti obsahu lékařského posudku.

V projednávané věci byl v řízení před odvolacím soudem lékařský posudek předmětem soudního přezkumu, což respektuje výše uvedený právní názor Ústavního soudu. K prosazení stěžovatelova názoru, že odvolací soud opřel své rozhodní o vadné skutkové zjištění, nebylo možné volit dovolání, neboť takový dovolací důvod nelze podle ustanovení uplatnit. Eventuální podání ústavní stížnosti přicházelo v úvahu toliko ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí odvolacího soudu ( ); v současné době je tato lhůta již promeškána.

Aniž by se Ústavní soud mohl dále zabývat rozsudky obou obecných soudů, dospěl k závěru, že ústavní stížnost proti usnesení dovolacího soudu je zjevně neopodstatněná, a proto ji podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, z tohoto důvodu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu