Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 258/11

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. M., zastoupeného JUDr. Pavlem Vespalcem, advokátem v Plzni, Na Jíkalce 13, proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 10. 3. 2003 č. j. 009491/2003-631/Hol/G a rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 13. 6. 2003 č. j. 009491/2003-631/Hol/G, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 24. 1. 2011, k výzvě Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 10. 3. 2011, stěžovatel napadl a domáhal se zrušení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu (dále jen "ČTÚ") ze dne 13. 6. 2003 č. j. 009491/2003-631/Hol/G, kterým bylo k návrhu společnosti T-Mobile Czech Republic a. s. rozhodnuto, že stěžovatel je povinen zaplatit za poskytnuté telekomunikační služby částku 3 626,40 Kč s příslušenstvím, jakož i rozhodnutí ČTÚ ze dne 10. 3. 2003 č. j. 009491/2003-631/Hol/G, kterým byla stěžovateli podle , o správním řízení ( ), ve znění pozdějších předpisů, ustanovena k hájení jeho práv v daném řízení opatrovnice I. K.0, pracovnice ČTÚ. Důvodem tohoto stěžovatelova kroku mělo být porušení jeho práv podle a d.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že ČTÚ se mu pokusil (neúspěšně) doručit oznámení o zahájení předmětného správního řízení, následně rozhodl o ustanovení opatrovnice a nakonec i ve věci samé. Uvedená rozhodnutí byla doručena pouze opatrovnici, ta však nepodala odvolání, a lhůta k podání odvolání marně uplynula. On sám v souvislosti s daným správním řízením neobdržel žádné písemnosti. Rozhodnutí (míněno nepochybně rozhodnutí ve věci samé) nabylo právní moci dne 19. 7. 2003. V návaznosti na to stěžovatel vyslovuje názor, že lhůta k podání řádného opravného prostředku uplynula. V další části ústavní stížnosti pak ale stěžovatel uvádí, že proti rozhodnutí ČTÚ ze dne 10. 3. 2003 (o ustanovení opatrovnice) podal dne 7. 4. 2010 odvolání, které bylo - coby rozklad - podle ze strany ČTÚ zamítnuto pro opožděnost (jednalo se o rozhodnutí předsedy Rady ČTÚ ze dne 27. 6. 2010 č. j. . vyř.). V závěru ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že ČTÚ nedostatečným způsobem zjišťoval místo jeho pobytu a jako opatrovníka mu ustanovil svého zaměstnance, který nemohl účinně hájit jeho práva, čímž mu znemožnil účast na řízení, takže se v něm nemohl domoci svých práv. Možno dodat, že stěžovatel v ústavní stížnosti poukazoval na navazující exekuční řízení, ovšem vzhledem k návrhovému žádání (petitu) ústavní stížnosti je daná argumentace bezpředmětná, a bylo by tak zbytečné ji zde reprodukovat.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), a dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh.

Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle pokud zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že v dané věci neměl k dispozici žádný procesní prostředek, na jehož základě by se mohl domáhat ochrany svých práv. Pokud by se Ústavní soud s tímto názorem ztotožnil, pak by musel konstatovat, že ústavní stížnost byla podána opožděně ve smyslu , neboť stěžovatel nedodržel (v prvé řadě) subjektivní šedesátidenní lhůtu. Jak totiž plyne ze stěžovatelova odvolání ze dne 5. 4. 2010 proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 5. 2009 č. j. -4 o nařízení exekuce a odvolání ze stejného dne proti zmíněnému rozhodnutí ČTÚ o ustanovení opatrovnice (viz příloha C - č. 8 a 10 spisu Ústavního soudu), ústavní stížností napadená rozhodnutí byla stěžovateli doručena v exekučním řízení dne 24. 3. 2010, ovšem ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 24. 1. 2011.

V případě, že by Ústavní soud shledal výše uvedený stěžovatelův názor o neexistenci procesního prostředku k ochraně jeho práv nesprávným, musel by nutně dospět k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu nepřípustná. Ústavní soud se přitom kloní spíše k této druhé variantě, neboť má za to, že stěžovatel mohl proti rozhodnutí ČTÚ ve věci samé podat odvolání (resp. rozklad) a v něm uplatnit námitku procesních vad, jak ji uplatňuje v ústavní stížnosti. V souvislosti s ní by se příslušný orgán musel zabývat i otázkou doručení zmíněného rozhodnutí, resp. včasnosti podání odvolání (rozkladu), a pokud by dospěl k závěru, že jde o opožděné podání, a příslušný opravný prostředek by z tohoto důvodu zamítl, mohl by se stěžovatel proti takovému rozhodnutí bránit žalobou podle a násl. . Ústavní soud by mohl podanou ústavní stížnost věcně projednat pouze za situace, že by byly splněny podmínky ustanovení , to však zjištěno (a ani stěžovatelem tvrzeno) nebylo.

S ohledem na výše uvedené závěry Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 2011

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu