Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 64/11

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti V. W., zastoupené Mgr. Tomášem Palíkem, advokátem, se sídlem v Brně, proti usnesení Městského soudu v Brně č. j. -67 ze dne 26. října 2010, za účasti Městského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a CZECH FINANCIAL SERVICE - CFS MEDICAL a. s., v likvidaci, se sídlem Mozartova 928/12, Praha, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou dne 6. ledna 2011 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Jím byl potvrzen příkaz Mgr. Jozefa Višvadera, soudního exekutora, k úhradě nákladů exekuce č. j. 107 EX 1741/07-46 ze dne 26. října 2009. Tvrdí, že jím byla porušena její základní práva podle , a y (dále jen " "), a podle a d (dále jen " ").

2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti popisuje průběh exekučního řízení, resp. platby k nimž z její strany na účet vedlejšího účastníka řízení a soudního exekutora došly a namítá nesprávnost výpočtu nákladů oprávněného (namísto částky 6.169 Kč měla být odměna za zastupování vypočítávána toliko z jistiny ve výši 1.000 Kč) a dále to, že v exekučním řízení byla úspěšná ona, a proto měla být přiznána náhrada nákladů řízení jí. Obecnému soudu konkrétně vytýká to, že nerozhodl správně, když při výpočtu nákladů oprávněného nevyšel z vymáhané jistiny, která navíc byla zaplacena ještě před podáním návrhu na nařízení exekuce, ale započítal do ní i přiznané náklady meritorního řízení, které jsou toliko příslušenstvím pohledávky.

3. Ústavní soud připomíná, že rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ve spisu obecného soudu. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

4. Ústavní soud rovněž v minulosti vyložil, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto není jeho úkolem, zabývat se eventuálním porušením práv chráněných podústavními předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem (srov.

, N 17/1 SbNU 123; aj.).

5. V posuzovaném případě stěžovatelka toliko vypočítává porušené články y a y konkrétně namítá výhradně nesprávný výklad podústavních předpisů. Totožné námitky uplatnila i proti příkazu k úhradě nákladů exekuce. Obecný soud se jimi zabýval a dospěl k závěru, že předmětem (exekučního) řízení byla částka 6.169 Kč a výslovně odmítl, že by částka 6.669 Kč z původně uplatňované částky 7.669 Kč byla příslušenstvím částky 1.000 Kč. Rovněž vyšel z toho, že s výjimkou dříve stěžovatelkou uhrazené částky 1.500 Kč byl návrh na nařízení exekuce důvodný, a proto přiznané náklady řízení oprávněné přísluší, přičemž rozhodování o náhradě nákladů řízení povinného nespadá do zákonem vymezené kompetence soudního exekutora. Z toho lze vyvodit, že se obecný soud se všemi námitkami stěžovatelky důsledně vypořádal a pouhé opakování totožných námitek tedy není způsobilé posunout věc do ústavněprávní roviny (srov.

, N 63/5 SbNU 481; aj.). Pro uvedené závěry měl obecný soud u vymezenou kompetenci, do níž není Ústavní soud oprávněn vstupovat.

6. Ústavní soud tedy neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. března 2011

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu