Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 1/11

Ústavní soud rozhodl dne 1. března 2011 v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů (soudkyně zpravodajky), Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. S., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2010 č. j. -39 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2010 č. j. -14, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 5. 1. 2011 doručil stěžovatel Ústavnímu soudu „návrh na zahájení řízení Ústavního soudu“ ve věci soudního přezkumu voleb do Zastupitelstva města Havířova, konaných ve dnech 15. - 16. 10. 2010. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. listopadu 2010 č. j. -14 bylo rozhodnuto tak, že se návrh stěžovatele ve věci soudního přezkumu voleb do Zastupitelstva města Havířova zamítá. V podání doručeném elektronickou poštou bez zaručeného elektronického podpisu dne 13. 2. 2011 pak stěžovatel návrh rozšířil o specifikaci dalšího rozhodnutí, a to usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2010 č. j. -39, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.

V napadených usneseních stěžovatel spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv a ustanovení , 22, 36 a 38 y základních práv svobod, , , , a y a písm. b) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Ústavní soud zjistil, že návrh podaný dne 5. 1. 2011 trpěl řadou formálních a obsahových vad, a nesplňoval proto podmínky projednání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), což samotný stěžovatel v návrhu připouštěl. Stěžovatel byl vyzván, aby v určené lhůtě vytknuté vady návrhu odstranil, a zároveň byl poučen, že pokud vady návrhu neodstraní, může být ústavní stížnost odmítnuta podle . Stanovená lhůta marně uplynula dne 11. 2. 2011. Následně dne 12. 2. 2011 a 13. 2. 2011 doručil stěžovatel prostřednictvím elektronické pošty bez použití zaručeného elektronického podpisu rozšíření ústavní stížnosti stylizované jako podání sepsané JUDr. T. P., advokátem, a další přílohy této ústavní stížnosti, přičemž v elektronické zprávě samotné vyjádřil svou nejistotu, zda skutečně zmíněný advokát, který tak měl učinit, ve lhůtě rozšířený návrh a příslušnou plnou moc pro řízení před Ústavním soudem podal. Zároveň požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti a rovněž in eventum o přidělení advokáta Ústavním soudem.

Dne 17. 2. 2011 stěžovatel doručil Ústavnímu soudu písemné podání, v němž staví najisto, že si právní zastoupení zmíněným advokátem ani advokátem jiným dosud neopatřil. Zároveň zopakoval svou žádost o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti a žádost o ustanovení advokáta Ústavním soudem. K odůvodnění těchto žádostí stěžovatel uvedl, že ačkoliv ústavní stížnost je již „zpracována,“ za „podpis k zastupování“ oslovení advokáti vyžadují vysoké částky nebo stěžovatele odmítají z jiných důvodů. Na Českou advokátní komoru se obracet nehodlá, neboť tam „administrativa trvá několik měsíců“.

Žádosti o prodloužení lhůty k odstranění vad Ústavní soud nevyhovuje. Stěžovatel neuvedl žádné relevantní, konkrétní a vážné důvody, proč si právní zastoupení ( , a ) dosud neopatřil nebo proč se neobrátil na Českou advokátní komoru. K dnešnímu dni tak uplynula doba již bezmála čtyř měsíců od vydání napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a doba bezmála dvou měsíců od doručení ústavní stížnosti. Nelze nezdůraznit, že soudní přezkum voleb s navazujícím přezkumem ústavnosti již z povahy věci vyžaduje rychlost řízení jak ze strany soudů, tak účastníků řízení. Stěžovatel si navíc byl vědom své povinnosti opatřit si zastoupení advokátem od počátku řízení, tedy bez ohledu na výzvu Ústavního soudu, o čemž svědčí jeho původní návrh. Kromě toho je Ústavnímu soudu z vlastní činnosti známo, že stěžovatel zahájil i v minulosti řadu řízení před Ústavním soudem, v nichž byl opakovaně poučován o nutnosti právního zastoupení (např. v řízeních

sp. zn.

,

,

aj.).

Ke skutečnosti, jež plyne z posledního podání stěžovatele, že si v zásadě ústavní stížnost sepsal sám (ačkoliv ji v jedné fázi vydával za podání sepsané advokátem) a že shání toliko „podpis“ advokáta, dodává Ústavní soud, že jde o obcházení smyslu zákonné povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen, a to včetně sepsání ústavní stížnosti. Jde toliko k tíži stěžovatele, že se s žádostí o určení advokáta bez vážného důvodu neobrátil na Českou advokátní komoru. To, že Ústavní soud advokáty neustanovuje, věděl stěžovatel z předchozích řízení, v nichž se mu dostalo poučení.

Z výše uvedených důvodů plénum Ústavního soudu ústavní stížnost odmítlo podle pro neodstranění vad v určené lhůtě. Ústavní soud se řídil rozhodnutím o atrahování působnosti č. j. Org. 49/10 ze dne 30. listopadu 2010, které bylo publikováno ve formě sdělení Ústavního soudu č. 342/2010 Sb. Dle písm. h) si plénum vyhradilo rozhodování o ústavních stížnostech proti rozhodnutím správního soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování nebo neplatnosti volby kandidáta ( ). Dle písm. a) si plénum v takové věci vyhradilo rovněž rozhodnutí o odmítnutí návrhu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. března 2011

Pavel Rychetský, v.r.

předseda Ústavního soudu