Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3561/10

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Ing. J. S., zastoupené JUDr. Josefem Bližňákem, advokátem Advokátní kanceláře sídlem v Ostravě, 28. Října 82, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. -98 ze dne 16. 9. 2010, usnesení Okresního soudu v Ostravě č.j. -87 ze dne 21. 6. 2010, usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. -79 ze dne 4. 5. 2010 a usnesení Okresního soudu v Ostravě č.j. -43 ze dne 5. 8. 2009 a návrhu, aby náklady na zastoupení stěžovatelky zaplatil stát, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení a d, domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení a navrhuje, aby náklady na její zastoupení zaplatil stát. (Stěžovatelka se ve svém podání ze dne 11. 12. 2010 domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. -98 ze dne 16. 9. 2010 a usnesení Okresního soudu v Ostravě č.j. -87 ze dne 21. 6. 2010. V ústavní stížnosti zpracované na základě výzvy k odstranění vad advokátem požaduje zrušení i dalších rozhodnutí, a to usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. -79 ze dne 4. 5. 2010 a usnesení Okresního soudu v Ostravě č.j. -43 ze dne 5. 8. 2009.).

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že Krajský soud v Ostravě shora uvedeným usnesením ze dne 16. 9. 2010 potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2010, jímž soud zastavil řízení o žádosti stěžovatelky o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatky a ustanovení zástupce, přičemž zastavil i řízení ve věci samé. Dle stěžovatelky oba soudy postupovaly v napadených rozhodnutích shodně jako v bezprostředně předcházejících rozhodnutích, tj. v usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2010, jímž potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2009, kterým soud stěžovatelce nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl její návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů (jednalo se zřejmě bezúspěšné uplatňování práva). Soudy v návazných rozhodnutích konstatovaly, že nastala překážka věci rozhodnuté.

Stěžovatelka namítá, že soudy předjímaly, že ve věci se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Pokud by soudy nepostupovaly formálně, nemusely by rozhodovat o jejím návrhu opětovně a nemuselo by ani dojít ke vzniku překážky věci rozhodnuté. Stěžovatelka neměla reálnou možnost sepsat podání lege artis, přičemž soud, i když měl možnost ustanovit zástupce z řad advokátů a zvýšit šanci stěžovatelky na soudní ochranu, tohoto zástupce ustanovit odmítl.

Postup soudů tak stěžovatelku ve svém důsledku diskriminoval z práva na soudní ochranu (domáhat se stanoveným postupem svého práva) a rovněž z práva na právní pomoc v řízení před soudy.

Z obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. -98 ze dne 16. 9. 2010 bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ostravě č.j. -87 ze dne 21. 6. 2010, jímž bylo zastaveno řízení o žádosti stěžovatelky o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatky a ustanovení zástupce, neboť nastala překážka věci rozhodnuté ve smyslu O totožném návrhu stěžovatelky totiž již soud rozhodl usnesením Okresního soudu v Ostravě č.j. -43 ze dne 5. 8. 2009, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. -79 ze dne 4. 5. 2010, které je pravomocné a závazné, přičemž nenastaly žádné okolnosti, které by mohly odstranit přetrvávající důvod zamítnutí žádosti, tj. zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

Vzhledem k nezaplacení soudního poplatku soud rozhodl i o zastavení řízení.

Ústavní soud nejdříve konstatuje, že námitky stěžovatelky v ústavní stížnosti se v podstatě vztahují k "prvním" rozhodnutím (rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě č.j. -43 ze dne 5. 8. 2009, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. -79 ze dne 4. 5. 2010), jimiž nebylo v řízení o žalobě stěžovatelky na zmatečnost vyhověno jejímu návrhu o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatky a ustanovení zástupce, z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování nebo bránění práva. Ve vztahu k těmto rozhodnutím se však jedná o ústavní stížnost podanou po lhůtě stanovené zákonem, neboť rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2009 nabylo právní moci dne 4. 6. 2010. Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Další ústavní stížností napadená rozhodnutí, tj. Krajského soudu v Ostravě č.j. -98 ze dne 16. 9. 2010 a usnesení Okresního soudu v Ostravě č.j. -87 ze dne 21. 6. 2010 Ústavní soud přezkoumal z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.

Z námitek uvedených v ústavní stížnosti je totiž zřejmé, že stěžovatelka se ze strany Ústavního soudu domáhá přehodnocení závěrů obecných soudů, dle nichž projednání věci brání překážka věci rozhodnuté, aniž však uvádí argumenty, které by měly stanovisko obecných soudů v tomto směru vyvrátit. Ostatně sama stěžovatelka připouští, že požadavek na osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta vznesla opakovaně.

Ústavní soud ověřil, že z napadených rozhodnutí je zřejmé, z jakých důvodů obecné soudy dospěly k závěru ohledně překážky věci rozsouzené, jejich závěry jsou patřičně odůvodněné, odpovídají procesnímu stavu věci a Ústavní soud nemá z ústavního hlediska napadeným rozhodnutím co vytknout.

Ústavní soud pro úplnost dodává, že ust. ve vazbě na ust. nelze vykládat natolik extenzivně, že by soudy byly povinny účastníkovi řízení ustanovit advokáta, jen pokud to odůvodňují jeho majetkové poměry. Z ustanovení jednoznačně vyplývá, že je vždy třeba současně zjistit, zda nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, tedy zda není již na základě v žalobě vzneseného požadavku zřejmé, že mu nemůže být vyhověno. Uvedené ustanovení má právě zabránit "zbytečnému" projednávání sporů, které na straně žadatele zjevně nemohou vést k úspěchu. Posouzení, zda se v tom kterém případě jedná či nejedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, však přísluší výhradně obecným soudům a nikoliv Ústavnímu soudu.

Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté y, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný. Ve vztahu k rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě č.j. -43 ze dne 5. 8. 2009 a Krajského soudu v Ostravě č.j. -79 ze dne 4. 5. 2010 byl odmítnut jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem dle ust. cit zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. března 2011

Jiří Nykodým

předseda senátu